Ačkoli počet uprchlíků ve světě roste, jsou čísla příchodů do Evropy na svém historickém minimu (1 mil. v roce 2015, 373 tis. v roce 2016, 185 tis. v roce 2017, 141 tis. v roce 2018, 123 tis. v roce 2019 a letos zatím pouze 55 tisíc). Přesto je v novém Paktu o migraci a azylu kladen důraz zejména na to, jak udržet lidi na útěku co nejvíce mimo evropské území a zrychlit a zefektivnit návratovou politiku.

"Řízení o mezinárodní ochraně mají probíhat efektivněji a rychleji, nově přímo na hranicích, což s sebou však nese celou řadu rizik a otázek. Na příkladu Řecka je patrné, že navracení neúspěšných žadatelů není vždy snadné a lidé pak končí v přeplněných táborech," uvedla specialistka Amnesty na migraci Šárka Antošová. 

"Pakt staví na zadržování lidí, jejich co nejrychlejších návratech a předpokládá další spolupráci se zeměmi, kde dochází k závažnému porušování práv těchto lidí."

Spolupráce s tranzitními zeměmi jako je Turecko či Libye je hodnocena pozitivně, jelikož přinesla významné snížení nově počtů příchozích, již ale není brán zřetel a vyhodnocován její dopad na samotné migranty a uprchlíky, se kterými je zejména v Libyi zacházeno velmi krutě a nehumánně (mučení, sexuální zneužívání, nucené práce, neomezené detence atd.).

Amnesty dlouhodobě apeluje na navýšení legálních a bezpečných cest pro lidi na útěku. Pakt zmiňuje důležitost jejich rozšíření, bohužel však nedostatečně (např. přesídlení 29 500 uprchlíků během dvou let je zoufale málo a neodpovídá reálné potřebě). Pakt nepřinese žádné zlepšení pro lidi zadržované v táborech na řeckých ostrovech či v Libyi a jeho přínos k podpoře států, které nesou největší zátěž vysokého počtu příchozích je též sporný. "Pozitivně hodnotím zavedení nezávislého monitorovacího mechanismu na vnějších hranicích a také pokyny pro státy EU, aby zastavily kriminalizaci solidarity vůči lidem pomáhajícím migrantům a uprchlíkům v rámci humanitární pomoci," dodala Antošová.