© Mikhail MetzelTASS via Getty Images

Za účelem ochromení disentu jsou terčem běloruského režimu i nezávislé odbory

  Článek

Lidé v Bělorusku necítí podporu oficiálních odborových svazů. Z toho důvodu se pokusili založit nezávislé odborové svazy a nyní za to čelí represím.

Během bouřlivých událostí v srpnu 2020 se mnoho lidí rozhodlo vyjádřit svůj nesouhlas s výsledky voleb prostřednictvím pokojných protestů na svém pracovišti. Někteří kvůli tomu čelili správnímu zadržení, jiní trestnímu stíhání. To navzdory skutečnosti, že je jim právem zaručena svoboda pokojného shromažďování. Pro mnohé to byl zlomový okamžik. Uvědomili si, jak malou podporu od oficiálních odborových svazů mají. Z toho důvodu se pokusili založit nezávislé odborové svazy a v reakci nato čelili represím na pracovišti. 

Bělorusko vstoupilo do Mezinárodní organizace práce (MOP) v roce 1954 a podpořilo všechny její základní úmluvy. Přesto jsou však práva pracovníků často porušována. Od roku 1999 byla všem pracovníkům státních podniků (90% pracující populace) dána smlouva na dobu určitou a MOP opakovaně upozorňovala na porušování práv týkajících se svobody shromažďování a sdružování v Bělorusku. V zemi existují dva hlavní odborové orgány: Federace odborových svazů Běloruska (FTUB) se čtyřmi miliony členů a Běloruský kongres demokratických odborů (BCDTU), který byl zřízen v roce 1993 za účelem sjednocení rostoucího počtu nezávislých odborových organizací, jako jsou například Běloruské nezávislé odbory (BNP). BCDTU má 10 000 členů. FTUB je nástupcem Sovětské běloruské republikánské rady odborů a zachovává si mnoho charakteristik sovětských odborových svazů, kupříkladu účast manažerů a zástupců vlády, včetně ministrů a náměstků ministrů, kteří přímo rozhodují ve věcech týkajících se odborových orgánů. 


Jak ilustrují následující příběhy, v tomto prostředí čelí nezávislé odborové svazy obrovským výzvám, nejen co se týče pokusů o registraci, ale i diskriminování členů nezávislých odborů na pracovišti. Po sporných běloruských prezidentských volbách 9. srpna 2020 vyšly po celé zemi do ulic desítky tisíc lidí na protest proti volebním výsledkům. Úřadující prezident Alexandr Lukašenko měl ve volbách podle oficiálních výsledků zvítězit, zatímco Světlana Tichanovská měla skončit druhá i přesto, že se stala populární kandidátkou opozičních voličů. Pořádková policie použila proti pokojným demonstrantům násilí a tisíce lidí byly za účast na poklidných protestech zadrženy. Rozšiřují se informace a svědectví z mučení zadržených i dalšího špatného zacházení s lidmi ve vazbě. Za účast na těchto demonstracích bylo zadrženo již přes 30 000 lidí a stále více pokojných demonstrantů je trestně stíháno a odsouzeno k dlouhým trestům odnětí svobody. Šokující vládní zásah proti disentu v Bělorusku ukazuje na jasné pohrdání lidskými právy – ženy, děti, umělci, studenti, senioři, sportovci, akademici, odboráři a další se stali terčem útoku. V kampani #StandWithBelarus (Stojíme za Běloruskem) poukazuje Amnesty International na celou řadu případů porušování lidských práv. Tyto příklady ilustrují hluboce zakořeněnou a všudypřítomnou povahu vládní represe v Bělorusku.


VADZIM LAPTSIK


21. ledna byl Vadzim Laptsik propuštěn z pozice vedoucího specialisty běloruského metalurgického závodu ve Žlobinu a byl nucen opustit Bělorusko – za účast v nezávislých odborových svazech mu hrozí trestní stíhání. Další čtyři členové zakládajícího výboru pro pobočku Běloruského nezávislého odborového svazu (BNP) již byli odsouzeni. Tři z nich ke dvěma a půl až třem letům trestu odnětí svobody. 

„Dosáhl jsem bodu, kdy už se nemohu vrátit. 9. srpna jsem šel spát a 10. srpna jsem se probudil v jiné zemi. Viděl jsem ten teror, který se kolem mě děje, a pochopil jsem, že již nemohu být tím člověkem, kterým jsem býval. Nemohl jsem se vrátit.” 

V srpnu 2020 začali dělníci v závodě organizovat krátké stávky za účelem předložení požadavků, které se ozývaly po celé zemi. Vedení závodu a místní úřady odmítly požadavky pracovníků a popřely, že by v ulicích někdy došlo k násilí ze strany policistů. Při stávce 17. srpna dělníci na tři hodiny zablokovali přístup do závodu, následně se dozvěděli, že proti nim bylo zahájeno trestní vyšetřování. 21. ledna byl Vadzim Laptsik bez jakéhokoliv varování propuštěn z práce. Další den obdržel oznámení, že je vyšetřován dle paragrafu 342 trestního zákoníku za přípravu akcí, které "vážně porušují veřejný pořádek". 24. ledna uprchl ze země. 


VOLHA BRYTSIKAVA 

Volha Brytsikava byla vedoucí obchodního oddělení v petrochemické továrně Naftan v Navapolacku. 4. prosince byla kvůli své činnosti v odborových svazech propuštěna. Oficiálním důvodem propuštění se stalo rozhodnutí, ve kterém byl Volze odepřen přístup k úředním tajemstvím, k nimž však jednou až dvakrát ročně přístup potřebovala. Kvůli tomuto zákazu již nadále nemohla vykonávat svou pozici a dle zákoníku práce ji mohl její zaměstnavatel vyhodit. 

„Vstupem do BNP jsme se stali jasným terčem. Je těžké být cílem útoků. Chtěli jsme být vidět. Chtěli jsme, aby lidé věděli, že naše práva byla porušena, a chtěli jsme je tak bránit. Strach z toho, že nebudeme slyšet, překonal strach ze ztráty zaměstnání.” 

Volha se proti propuštění odvolala a požadovala, aby ji seznámili s důvodem, proč jí byl přístup k úředním tajemstvím odepřen. Podívat se na dokumenty, které zdůvodnění vysvětlují, jí ale nebylo povoleno.

  

SYARHEI CHARKASAU 

„Moje žena se bojí, že mě zavřou do vězení, ale věřím, že nejsem sám. Je nás spousta, jsme většina. Nechci opustit zemi. Co bych dělal v zahraničí, když už je mi 55? Tady cítím, že má rodina, moji přátelé a lidé, se kterými pracuji v odborech, mě potřebují,” říká Syarhei Charkasau. Začínal jako horník a pracoval přes 30 let v jedné z největších běloruských společností pro těžbu uhličitanu draselného (potaš) s názvem Belaruskali, sídlící v Salihorsku. Společnost zaměstnává 16 000 lidí a vyrábí pětinu světového potašového hnojiva. Syarhei je od založení v roce 1992 členem Běloruského nezávislého odborového svazu (BNP) a v současné době je zástupcem vedoucího. Od srpna 2020 strávil celkem přes 45 dní ve vazbě kvůli své účasti ve stávce. 29. září 2020 byl pro absenci kvůli účasti na stávce propuštěn. Syarhei byl šokován podmínkami ve vazební cele, v níž vykonával svůj trest. Většinu času byl v cele určené pro 8 osob - s až 19 dalšími zadrženými. V některých celách byly místo toalet jen kbelíky a nebyla tam žádná umyvadla.


„Celý vězeňský systém bude muset projít reformou. Držet lidi v takových podmínkách je nelidské, je to prosté mučení bez ohledu na to, jak dlouho jste tam zadrženi.” 


Syarhei Charkasau se proti propuštění ze zaměstnání odvolal, neboť bez souhlasu odborů bylo jeho propuštění nespravedlivé: „Skutečnost, že propouští zaměstnance a člena odborů bez schválení odborů, je potvrzením toho, že porušují práva jak zaměstnanců, tak odborových svazů. Vykládají zákony tak, aby vyhovovaly zaměstnavatelům, a soud to schvaluje." Syarhei nadále pracuje v odborovém svazu a nyní žije ze svého důchodu. 


VITALI CHICHMARIOU 

Vitali Chichmariou byl vedoucí konstruktér v elektrotechnickém závodu Kazlou v Minsku a byl propuštěn z práce po 22 letech kvůli pokusům o založení nezávislého odborového svazu. Jako většina lidí byl členem oficiálních odborových svazů, ale protesty ho inspirovaly k tomu, aby se pokusil založit nezávislý odborový svaz, poté co ztratil iluze o oficiálních odborech. V říjnu 2020 zorganizoval Vitali a jeho kolegové schůzi k založení nezávislého odborového svazu s názvem Volný odborový svaz kovodělníků (SPM). Vitali byl zvolen předsedou skupiny. Všichni pracovníci, kteří byli v SPM aktivní, se dostali pod velký tlak. Vitali Chichmariou začal být v práci sledován. 26. října došlo k celonárodní stávce s politickými a ekonomickými požadavky. K jednodenní stávce se připojily dvě dílny závodu. Den nato bylo propuštěno dvacet šest lidí. Vitali Chichmariou byl v tuto chvíli na dovolené – jeho dovolená byla domluvená předem a nemohla být zrušena. Když se 2. listopadu vrátil do práce, zjistil, že jeho průkazka již nefunguje. Bylo mu řečeno, že byl propuštěn za způsobení finančních ztrát v závodu ve výši třech měsíčních platů, protože organizoval stávku. Vitali se proti propuštění odvolal k okresnímu soudu a poukazoval na to, že se stávky nezúčastnil. Požadoval důkaz o ztrátách. Odvolání bylo zamítnuto. Nyní pracuje jako protestantský pastor v Minsku a pomáhá školit odboráře v Bělorusku.