© AFP via Getty Images

Ruský útok na divadlo v Mariupolu byl jednoznačně válečný zločin, reportuje Amnesty

  Report

Na základě rozsáhlého vyšetřování dospěla Amnesty k jasnému závěru, že ruský útok na činoherní divadlo v Mariupolu, byl jednoznačně válčený zločin. Ruské síly při něm zabily nejméně deset lidí.

V novém reportu "Děti": Útok na Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo v Mariupolu na Ukrajině organizace Amnesty dokumentuje, jak ruská armáda pravděpodobně úmyslně zvolila divadlo za cíl svého útoku, přestože věděla o stovkách civilistů, kteří se tam 16. března ukrývaly. Jedná se tedy o jednoznačný válečný zločin. Tým Crisis Response (zabývající se reakcí na krizové situace) spadající pod Amnesty hovořil s mnoha přeživšími a shromáždil rovněž rozsáhlé elektronické důkazy. Následně dospěl k závěru, že útok byl téměř jistě proveden ruskými bojovými stíhacími letouny. Dvě shozené půltunové bomby totiž zasáhly cíle nedaleko od sebe a vybuchly současně.

„Po měsících důkladného vyšetřování, provádění analýz satelitních snímků a rozhovorů s desítkami svědků jsme dospěli k závěru, že útok byl jednoznačným válečným zločinem spáchaným ruskými silami,“ uvedla generální tajemnice Amnesty Agnès Callamard. „Mnoho lidí bylo při tomto nemilosrdném útoku zraněno a zabito. Jejich smrt pravděpodobně způsobily ruské síly, které se úmyslně zaměřují na ukrajinské civilisty a civilistky,“ dodala. Podle ní by proto měl Mezinárodní trestní soud a ostatní instituce, pod jejichž soudní pravomoc zločiny spáchané během tohoto konfliktu spadají, útok vyšetřit jako válečný zločin. Všichni, kdo mají čin na svědomí, musí být totiž hnáni k odpovědnosti za smrt a zkázu, kterou způsobili.


© Maximilian Clarke/SOPA Images/LightRocket via Getty Images

Poškozené divadlo s jasně viditelným nápisem děti v popředí.

Amnesty také pověřila odborníka z oboru fyziky, aby vytvořil matematický model odpálení nálože a určil čistou hmotnost výbušné látky (net explosive weight, tedy NEW), která by byla potřebná k vyvolání míry destrukce zaznamenané v divadle. Dotyčný odborník následně dospěl k závěru, že čistá hmotnost výbušné látky bomb byla 400 až 800 kilogramů. Organizace Amnesty se proto na základě dostupných informací o leteckých bombách v ruském arzenálu domnívá, že se v Mariupolu s největší pravděpodobností jednalo o dvě půltunové bomby stejného modelu. Jejich hmotnost NEW by tedy tvořila 440 až 600 kilogramů.

Útok pak nejpravděpodobněji provedly ruské letouny, které jsou zároveň víceúčelovými stíhačkami. Například ty z řad Su-25, Su-30 nebo Su-34, které se nacházely na nedalekých ruských letištích, bývaly často k spatření při vzdušných manévrech nad jižní Ukrajinou. Organizace Amnesty tedy zkoumala několik alternativních teorií týkajících se odpovědnosti ruských sil za útok na divadlo a možných typů použitých zbraní. Na základě dostupných a důvěryhodných důkazů nakonec zjistila, že nejvěrohodnějším vysvětlením je úmyslný letecký útok namířený na civilní objekt.

Nemohl jsem uvěřit vlastním očím

Po ruské invazi na Ukrajinu koncem února roku 2022 začali civilisté opouštět své domovy, jelikož se tamní města a obce staly terčem vojenských útoků. V obleženém Mariupolu v Doněcké oblasti se bezpečným útočištěm pro civilisty hledající úkryt před boji stalo místní divadlo. Nachází se v městské části Centralnij a sloužilo jako středisko distribuce léků, potravin nebo vody, stejně jako shromažďovací místo určené pro lidi prchajícími humanitárními koridory. Budova byla jasně rozpoznatelná jako civilní objekt, snad i více než jakékoli jiné místo ve městě. Místní také napsali na nádvoří po obou stranách budovy azbukou obří nápis „Дети“ (rusky „děti“), který měl být jasně viditelný jak pro ruské piloty, tak na satelitních snímcích.


© OpenStreetMap Contributors

Mapa Ukrajiny znázorňující Mariupol.

Ruské bomby však divadlo zasáhly 16. března krátce po desáté hodině dopoledne. Rozsáhlá exploze způsobila zřícení střechy a velké části dvou hlavních zdí. V době útoku byly v divadle a jeho okolí stovky civilistů. Amnesty se domnívá, že při útoku bylo nejméně deset lidí zabito a velké množství vážně zraněno. Čísla obětí jsou však pravděpodobně ještě mnohem vyšší. Někteří z civilistů využívajících divadlo jako úkryt, ho však několik dní před útokem opustili. Většina těch, kteří zůstali, pak byla v suterénu divadla nebo dalších prostorách chráněných před náporem výbuchu. Spousta lidí se tak zachránila, aniž by o útoku předem věděla.

Exploze zničily vnitřní stěny podél jeviště a prolomily také vnější nosné stěny, čímž vytvořily dvě hlavní pole trosek na severovýchodní a jihozápadní straně budovy. Obě jsou viditelná na satelitních snímcích pořízených jen pár minut po útoku. Padesátiletý architekt Ihor Moroz se pak při zásahu nacházel jen nedaleko divadla. „Stalo se to všechno přímo před našima očima. Když došlo k výbuchu, byli jsme 200 nebo 300 metrů daleko… Slyšel jsem letadlo a zvuk padajících bomb. Pak jsme viděli, jak se zvedá střecha divadla,“ popsal pro Amnesty.

 

„Divadlo bylo přeci útočiště a mělo kolem sebe dva velké nápisy upozorňující na přítomnost dětí.“

Grigorij Golovniov, jednapadesátiletý podnikatel

 

Jednapadesátiletý podnikatel Grigorij Golovniov zase popsal, jak šel těsně před výbuchem po ulici směrem k činohernímu divadlu. „Uslyšel jsem hluk letadla, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost, protože ta tam neustále létala kolem… Viděl jsem, jak střecha budovy explodovala, vyskočila asi 20 metrů, a pak se zhroutila. Potom jsem spatřil spoustu kouře a sutin. Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. To divadlo bylo přeci útočiště a mělo kolem sebe dva velké nápisy upozorňující na přítomnost dětí,“ vypověděl. V době útoku se v blízkosti divadla nacházel i osmačtyřicetiletý řidič kamionu Vitalij Kontarov. „Slyšeli jsme letadla a já viděl, jak z jednoho vystřelily dvě rakety směrem na divadlo,“ vzpomínal.

Během vteřiny bylo všechno jinak

Dotazovaní poskytli Amnesty jména čtyř osob, které byly při útoku zabity, tedy Mychailo Hrebenetskij, Lubov Svyrydova, Olena Kuznetsova a Ihor Chystiakov. Také uvedli jména dalších tří lidí, o kterých si jen domýšlí, že byli rovněž zabiti. Několik přeživších a další svědci také oznámili, že viděli mrtvá těla lidí, která nemohli identifikovat. Je tedy pravděpodobné, že mnoho úmrtí zůstává nenahlášeno. Ve chvíli, kdy divadlo zasáhly bomby, se ve sklepě se svým přítelem a matkou ukrývala mladá, sotva dvacetiletá žena. „Během vteřiny bylo všechno jinak. Všechno nadskočilo… Lidé začali křičet. Bylo tam plno prachu a viděla jsem lidi krvácet. Popadli jsme dokumenty a utekli, ale někteří lidé takové štěstí neměli,“ popsala.


© Amnesty International

Místo bývalé polní kuchyně, nyní pokryté troskami.

V koncertní síni divadla zase našel Jehven Hrebenetskyj tělo svého otce Mychaila. „Bylo tam mnoho zraněných lidí a policie se snažila lidi vytáhnout ze sutin… Jeho ruka byla to první, co jsem zahlédl. Ruce svých milovaných poznáte. Tvář měl celou od krve, tělo bylo zavalené cihlami… Nechtěl jsem, aby to máma viděla,“ vyprávěl. Dmytro Symonenko byl zase nablízku Lubově Svyrydové chvíli před tím, než podlehla zraněním. „Byla vážně zraněná. Podařilo se jí vylézt ze sutin… Požádala nás, abychom si pamatovali její jméno, protože měla pocit, že umírá,“ vysvětlil. Mnozí další dotazovaní sdělili Amnesty, že po zásahu viděli v troskách budovy zakrvácená těla i jejich oddělené části, včetně nohou a rukou.

Na civilisty cílily ruské síly úmyslně

Mezinárodní humanitární právo je souborem právních předpisů, které se zabývají právní regulací ozbrojených konfliktů. Hlavní zásadou mezinárodního humanitárního práva je, že strany ozbrojeného konfliktu musí vždy rozlišovat mezi civilisty a civilními objekty na jedné straně a příslušníky vojenských sil a vojenskými objekty na druhé. Na vojenské objekty pak cílit mohou, útoky na civilisty nebo civilní objekty jsou však nezákonné. Před každým útokem jsou proto příslušníci armády povinni podniknout kroky k tomu, aby se ujistili, že nemíří na civilisty nebo civilní objekty.

 

„Ruské síly se na Ukrajině jak ze vzduchu, tak na zemi dopouštějí úmyslného vraždění civilistů, které je dobře zdokumentované."

Agnès Callamard, generální tajemnice Amnesty

 

Žádný z 28 přeživších, s nimiž zástupci Amnesty hovořili, ani žádný jiný svědek přítomen v den útoku v okolí divadla, neposkytli žádné informace naznačující tomu, že by ukrajinská armáda divadlo využívala jako základnu, sklad zbraní nebo místo pro zahájení útoků. V týdnech před výbuchem byly naopak civilní charakter divadla a přítomnost četných civilistů patrné. Povaha útoku, tedy namíření zásahu dovnitř budovy, pravděpodobně použitá zbraň i absence jakéhokoli potenciálně legitimního vojenského cíle v okolí tedy jasně naznačují, že divadlo bylo zamýšleným cílem ruských sil.

Jedná se tedy pravděpodobně o úmyslný útok na civilní objekt, a tedy válečný zločin. „Ruské síly se na Ukrajině jak ze vzduchu, tak na zemi dopouštějí úmyslného vraždění civilistů, které je dobře zdokumentované,“ okomentovala útok ruských sil Agnès Callamard. „Je proto naléhavě zapotřebí provést důkladné vyšetřování, aby mohli pachatelé nést odpovědnost za vážná zranění a ztráty na životech civilistů, které způsobili, stejně jako za rozsáhlé škody na civilní infrastruktuře,“ dodala.

 Amnesty při zpracování reportu zanalyzovala i satelitní snímky

Organizace Amnesty mezi 16. březnem a 21. červnem shromáždila a zanalyzovala dostupné důvěryhodné důkazy týkající se útoku na divadlo. Informace zahrnovaly 53 přímých svědectví přeživších a svědků útoku i následného dění. Uvnitř divadla nebo v jeho blízkosti se v době útoku nacházelo 28 z nich. Zaměstnanci Amnesty také zanalyzovali satelitní snímky a radarová data z doby bezprostředně před útokem a krátce po něm. Prozkoumali také ověřený fotografický a video materiál poskytnutý přeživšími a svědky a dva soubory architektonických plánů divadla.

Svou práci podložila organizace také analýzou otevřených zdrojů, kterou provedla prostřednictvím své Crisis Evidence Lab (Laboratoř pro shromažďování důkazů v krizových situacích). Ta prozkoumala 46 fotografií a videí zobrazujících zásah, které lidé nasdíleli na sociálních sítích, a dalších 143 fotografií a videí, které byly s výzkumnými pracovníky sdíleny soukromě. Dokumentace, kterou Amnesty o porušování lidských práv a mezinárodního humanitárního práva spáchaného při válce na Ukrajině nepřetržitě pořizuje, najdete k dispozici zde.

 

Aktuální petice

  Rusko

RUSKO: Zastavte útoky na civilisty na Ukrajině!

Dne 21. února 2022 podepsal ruský prezident dekret o uznání samozvaných republik na Donbasu. O tři dny později Rusko na Ukrajinu zaútočilo. Podle Putina se jednalo o „speciální vojenskou operaci“ za účelem „denacifikace“ a „demilitarizace“ Ukrajiny. Ve skutečnosti došlo k ruské vojenské invazi na Ukrajinu a neomluvitelným útokům na civilisty, včetně dětí. Životy tisíců lidí jsou v ohrožení.

Aktuální počet podpisů: 5555

Podepíšu

Všechny petice

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...