Mohammadi se 25. prosince 2024, kdy vypršela platnost dočasného pozastavení jejího výkonu trestu na tři týdny, odmítla vrátit do věznice Evin. Dne 28. prosince její právník podal žádost k Organizaci soudního lékařství, která spadá pod íránskou justici, o prodloužení pozastavení výkonu trestu v souladu s lékařským doporučením. Tato žádost byla schválena, ale úřady na ni přesto vyvíjejí tlak, aby se vrátila do vězení. Lékaři Mohammadi uvedli, že potřebuje alespoň šest měsíců mimo vězení, aby měla přístup k důkladným a pravidelným lékařským prohlídkám a péči.

V březnu 2025 se Narges prostřednictvím videohovoru zúčastnila setkání s organizací Human Rights Watch, kde hovořila o zhoršující se situaci politických vězňů, nárůstu trestů smrti a používání tzv. “bílého mučení” – psychického mučení, při kterém se uvězněný nachází v izolované místnosti, kde nepřetržitě září bílé světlo, zdi i předměty jsou bílé, což vede ke smyslové deprivaci, úzkostem a dalším problémům.

Více než 85 laureátů Nobelovy ceny vydalo 13. března 2025 společné prohlášení, v němž požadují okamžité a bezpodmínečné propuštění Narges Mohammadi, držitelky Nobelovy ceny míru za rok 2023, a všech politických vězňů v Íránu. Tato výzva byla zveřejněna v době, kdy íránské úřady vyvíjely tlak na Mohammadi, aby se vrátila do vězení po dočasném propuštění z humanitárních důvodů v prosinci 2024. Laureáti ve svém prohlášení zdůraznili, že její svoboda je křehká a může být kdykoli donucena k návratu do vězení, a vyzvali k jejímu trvalému propuštění.

Mohammadi byla také oceněna čestným občanstvím ve čtyřech francouzských městech, včetně Vire v Normandii, jako uznání jejího boje za lidská práva.

V dubnu 2025, při příležitosti svých 53. narozenin, se Mohammadi zúčastnila online diskuse s předsedou Norského Nobelova výboru Jørgenem Watne Frydnesem, kde hovořila o významu ochrany demokracie a lidských práv.