© Grzegorz Żukowski

Nezávislá justice v rozkladu. V Polsku dál přituhuje

  Článek

Polská vláda již od roku 2015 systematicky oslabuje nezávislost soudů a rovnováhu moci v zemi a ohrožuje právo na spravedlivý soudní proces. Reforma soudnictví dostává polské soudy pod kontrolu vlády. Je narušena nezávislost Ústavního soudu a reformy zasahují také do nezávislosti Národní rady soudnictví, Nejvyššího soudu a dalších obecných soudů.

Kvůli problematickým soudním reformám je proti Polsku od roku 2017 vedeno řízení podle článku 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU) pro porušování principů právního státu. To může v konečném důsledku vést k pozastavení hlasovacích práv Polska v Radě EU. 

Soudci, kteří jsou vůči reformám kritičtí, čelí disciplinárním řízením, očerňujícím mediálním kampaním a výhrůžkám. Reformy mají negativní dopad nejen na soudní systém a jednotlivé soudce, ale také na polskou veřejnost a její práva, protože ochrana těchto práv prostřednictvím spravedlivých a nezávislých soudů je nyní ohrožena. 

 

Koncentrace moci v rukou ministra spravedlnosti 

V rukou ministra spravedlnosti se kumuluje výrazná moc nad soudy. Ministr současně vykonává funkci nejvyššího státního zástupce, dále získal pravomoc jmenovat a odvolávat předsedy soudů (do šesti měsíců od jmenování je odvolání možné dokonce bez uvedení důvodu), a má také široké pravomoci v rámci disciplinárního řízení, které je tak silně zpolitizované a často vedené proti kritickým soudcům. 

 

Zpolitizování systému obsazování soudů a čistky na soudech 

Polský Ústavní soud je od reforem z roku 2015 a 2016 v rukou vládní strany Právo a Spravedlnost (PiS) a většina ústavních soudců je vládě zcela loajální. 

V roce 2018 vešla v platnost novela zákona o Národní radě soudnictví (NRS), která ustanovila, že patnáct z dvaceti pěti členů NRS už nebude vybíráno valným shromážděním soudců, ale nově bude mít tuto pravomoc Sejm, dolní komora parlamentu, ve které má naprostou většinu vládní strana PiS. 

Zákon o Nejvyšším soudu z roku 2018 ustavil dvě nové komory – Komoru pro mimořádnou kontrolu a veřejné záležitosti a Disciplinární komoru. První komora má pravomoc ověřování nebo rušení výsledků voleb a referenda. Disciplinární komora má pravomoc vést disciplinární řízení proti soudcům, ať už se jedná o případy zbavení imunity soudců za účelem zahájení trestního řízení proti nim, dočasné pozastavení výkonu funkce nebo snížení jejich platu. 

© Grzegorz Żukowski

Obě komory jsou obsazovány Národní radou soudnictví, tudíž jsou v zásadě pod kontrolou vládní strany PiS. Soudní dvůr EU v roce 2020 nařídil okamžité pozastavení ustanovení týkajících se pravomocí Disciplinární komory Nejvyššího soudu. 

Navzdory rozhodnutí Soudního dvora EU pokračuje Disciplinární komora v praxi zbavování imunity. Na podzim roku 2020 došlo ke zrušení imunity tří nezávislých polských soudců, Igora Tuleyiho, Pawla Juszczyszyna a Beaty Morawiecové, a k pozastavení jejich soudní pravomoci a snížení platu. 

Došlo také ke snížení věkové hranice pro odchod soudců NS do důchodu, což způsobilo nucený odchod téměř třetiny soudců a soudkyň. Poté, co Soudní dvůr EU uznal, že zákon o Nejvyšším soudu porušuje právo EU, bylo další novelou soudcům umožněno vrátit se zpět do funkce. 

 

Zastrašování a veřejná diskreditace soudců 

Novela zákona o obecných soudech učinila z disciplinárního řízení mocnou zbraň v rukou vlády pro umlčení kritiků mezi soudci. Zároveň probíhá očerňující kampaň proti jednotlivým soudcům ve státních a provládních médiích. Soudci jsou v ní obviňováni z poškozování zájmů Polska a čelí kvůli tomu nejrůznějším výhrůžkám, zejména na sociálních sítích. 

V roce 2020 byla schválena reforma tzv. náhubkového zákona, jenž umožňuje trestat soudce, kteří by kritizovali vládní reformy justice. Evropská komise kvůli tomu zahájila vůči Polsku další řízení pro porušování práva EU. 

Opatření mají odstrašující účinek na svobodu projevu soudců a vláda tímto způsobem umlčuje případnou kritiku či veřejnou debatu na téma ohrožení nezávislosti polské justice. 

 

Příběhy polských soudců

Waldemar Żurek 

Waldemar Żurek, soudce Krajského soudu v Krakově, který byl do března 2018 mluvčím Národní rady soudnictví (NRS), čelil několik let zastrašování a obtěžování. 

Jako mluvčí NRS vyjadřoval kritiku vůči reformám prostřednictvím médií už v roce 2016, kdy se vláda poprvé pokusila ovlivnit nezávislost justice, tehdy především Ústavního soudu. V reakci na to byli soudce Żurek a jeho rodinní příslušníci podrobeni vyšetřování a disciplinárnímu řízení. Zaměřila se na něj také negativní kampaň v provládních médií a v celostátní televizi, během níž dostával nenávistnou poštu a urážlivé i výhružné zprávy. Po dobu několika měsíců v letech 2016 a 2017 prováděl Ústřední protikorupční úřad (CBA) šetření jeho příjmů. Shromáždění soudců Krajského soudu v Krakově vyjádřilo obavy ohledně procesních nesrovnalostí ve vyšetřování, protože „byl vyšetřován bez formálního rozhodnutí a bez řádného oznámení po dobu (prvních) 6 měsíců“. Soudce Żurek nahlásil vniknutí úředníků protikorupčního úřadu do jeho domu a kanceláře. Vyšetřování protikorupčního úřadu nakonec v lednu 2018 dospělo k závěru, že soudce Żurek nebyl zapojen do žádného závažného porušení zákona. 

Soudce Żurek čelil několika disciplinárním řízením, včetně vyšetřování soudcovy účasti na protestech za obranu nezávislosti soudnictví v červenci 2017. V roce 2017 vyzval provládní deník Gazeta Polska k řízení proti soudci poté, co soudce Żurek vystoupil na protestu 16. července 2017 ve Varšavě. Disciplinární prokurátor u odvolacího soudu v Krakově však v srpnu 2017 dospěl k závěru, že pro takový krok neexistují důvody. 

© Amnesty International

Waldemar Żurek 

V září 2018 předseda krajského soudu v Krakově rozhodl o převedení soudce Waldemara Żurka z druhého (odvolacího) civilního oddělení soudu do prvního civilního oddělení. Soudce Żurek a další pozorovatelé, včetně polského komisaře pro lidská práva, uvedli, že tento převod byl de facto degradací. Sdružení soudců Iustitia uvedlo, že toto převedení představovalo „pokus o zastrašení soudců, kteří se veřejně postavili proti politizaci soudního systému.“ Podle novely zákona o obecných soudech pravomoc přezkoumat stížnost soudce zasaženého podstatnou změnou své funkce - včetně přesunu do jiného oddělení - již nespadá do působnosti Sboru soudců u příslušného odvolacího soudu, ale je v kompetenci Národní rady soudnictví (NRS). Soudce Żurek se obrátil na NRS, ta se však rozhodla v říjnu 2018 jeho stížnost bez jakéhokoli důvodu zastavit. Soudce Żurek se proto obrátil na Nejvyšší soud, kde se případu ujala Komora pro mimořádnou kontrolu (Izba Kontroli Nadzwyczajnej), nový orgán, který vznikl v důsledku reforem. 

V březnu 2019 tato komora zamítla odvolání jako nepřípustné. Soudce Żurek tvrdil, že rozhodnutí učiněné samosoudcem v Mimořádném senátu není platné, protože jeho členové byli jmenováni NRS, která nesplňuje požadavky práva EU na nezávislost soudnictví.

K poslednímu disciplinárnímu řízení se soudcem Żurkou došlo v souvislosti s jeho prohlášením do novin, když odpověděl novináři na otázku, co se stane, pokud Ústavní soud rozhodne, že jmenování do NRS není v souladu s právem EU. V rozhovoru soudce Żurek zpochybnil legitimitu polského Ústavního soudu z toho důvodu, že nefunguje v souladu s principy ústavnosti, a odpověděl, že zpochybnění jmenování členů NRS by mělo dalekosáhlé důsledky pro polské soudnictví a mohlo by vést k obrovskému chaosu, protože NRS mezitím jmenovala řadu soudců, kteří už vydali stovky rozhodnutí.

 

Olimpia Barańska-Małuszek 

Soudkyně Olimpia Barańska-Małuszek se dostala do pozornosti náměstka disciplinárního žalobce Przemysława Radzika po své účasti na festivalu Pol'and'Rock v srpnu 2018, kde hovořila o důležitosti nezávislosti soudnictví pro ochranu lidských práv. Krátce po skončení festivalu si zástupce disciplinárního žalobce vyžádal informace od předsedy okresního soudu v Gorzowě Wielkopolském o výkonu soudkyně Barańské-Małuszek v období od ledna 2015 do srpna 2018. Požadoval informace o jakýchkoliv možných průtazích v jejím rozhodování. Našlo se deset případů, kdy soudkyně opožděně poskytla písemné odůvodnění svých rozhodnutí; u sedmi z nich bylo zpoždění jeden až tři dny. Dne 4. dubna 2019 zástupce disciplinárního žalobce dospěl k závěru, že její odpovědnost za zpoždění byla zmírněna její velkou pracovní zátěží, protože měla na svém oddělení nejvyšší počet případů.

Předtím, než padlo rozhodnutí o zastavení disciplinárního řízení proti ní, řekla soudkyně Barańska-Małuszek Amnesty International, že za současné atmosféry je pro ni obtížné pracovat a obává se o budoucnost. Neměla důvěru v systém disciplinárního řízení, protože soudem druhého stupně by byla nová Disciplinární komora Nejvyššího soudu. "Každý soudce v disciplinární komoře je napojen na ministra spravedlnosti," sdělila soudkyně.

 

Dominik Czeszkiewicz 

Soudce Dominik Czeszkiewicz z okresního soudu v Suwałki na severovýchodě Polska vydal v lednu 2017 rozhodnutí v případě skupiny aktivistů, kteří protestovali proti kandidátovi strany Právo a Spravedlnost během zahájení výstavy v březnu 2016. S odkazem na Evropskou úmluvu o lidských právech a další právní principy shledal soudce Czeszkiewicz aktivisty nevinnými v případu narušení veřejného pořádku „křikem, hlukem nebo poplachem“. Policie se proti rozhodnutí odvolala. Média následně informovala, že dne 25. března 2017 se náměstek ministra spravedlnosti setkal se soudcem krajského soudu Jacekem Sowulem, který měl v případu po odvolání rozhodovat. Dne 6. dubna soudce Sowul zrušil rozsudky o nevině a nařídil nové přezkoumání případu. Konečné rozhodnutí trvalo další rok. V květnu 2018 okresní soud v Suwałki rozhodl, že aktivisté narušili veřejný pořádek, ale neuložil jim žádný trest. 

Případ upoutal pozornost vysoce postavených politiků z vládní strany PiS, kteří ostře kritizovali původní rozhodnutí soudce Czeszkiewicze osvobodit aktivisty. V lednu 2018 náměstek ministra vnitra Jarosław Zieliński, který se tehdy také zúčastnil zahájení výstavy, v rozhlasovém rozhovoru uvedl, že soudce Czeszkiewicz „podporoval porušování zákona“. 

Dne 26. ledna 2018 rozhodlo kolegium soudců krajského soudu v Suwałki o zahájení disciplinárního řízení proti soudci Czeszkiewiczovi, ten poté Amnesty International řekl: „Po (prvním) rozhodnutí (o nevině) mi všichni říkali, abych byl opatrný. Před několika měsíci mi někdo řekl, že proti mně bylo zahájeno disciplinární řízení. Teď vím, že prostě čekali, až udělám chybu.“ 

© Dominik Czeszkiewicz

Dominik Czeszkiewicz

Dne 17. ledna 2018 byl soudci Czeszkiewiczovi přidělen trestní případ týkající se nezletilé osoby. Soudce naplánoval rozhovor s dítětem na 26. ledna. Do toho zasáhl předseda krajského soudu a tvrdil, že případ je naléhavý a nezletilý by měl být vyslechnut rychleji. Případ se stal základem disciplinárního řízení proti soudci Czeszkiewiczovi. Řízení proběhlo v období od ledna do května 2018. V dubnu 2018 vydal náměstek disciplinárního prokurátora u Krajského soudu v Suwałki disciplinární obžalobu proti soudci Czeszkiewiczovi, v níž uvedl procesní pochybení vzniklé tím, že dostatečně rychle nenaplánoval rozhovor s nezletilým. Dne 28. května 2018 změnil své dubnové rozhodnutí a řízení zastavil. Měl za to, že neexistují důvody k zahájení řízení proti soudci Czeszkiewiczovi, a uvedl, že „disciplinárního účinku“ již bylo dosavadním řízením dosaženo. 

K tomuto případu došlo před úplnou implementací nového systému disciplinárního řízení, kdy ještě nebyli nominováni disciplinární prokurátoři obecných soudů a členové nové Disciplinární komory Nejvyššího soudu. S příchodem nového systému disciplinárních řízení se snaha o umlčování soudců a jejich podřizování moci výkonné zefektivnila. Mezi soudci, státními zástupci a těmi, kteří se domáhají svých práv prostřednictvím soudů, panuje obava, že nový mechanismus pro disciplinární řízení usnadní cílení na jednotlivé soudce a dále oslabí nezávislost soudnictví v Polsku.

 

Již několik let dochází k zásadnímu omezování práv a svobod v sousedním Polsku a nedalekém Maďarsku. Změny, které ovlivňují celou společnost se týkají řady oblastí každodenního života. Přijímáním kontroverzních zákonů a dalších zásahů je omezována svoboda shromažďování, nezávislost soudů a médií, podrývána občanská společnost. Vlády však omezují i reprodukční a sexuální práva nebo nezávislost vzdělávacích institucí. V následujících několika měsících vám jednotlivé oblasti a dopady blíže představíme skrze konkrétní příběhy Poláků a Maďarů.

Zjistit více o zhoršující se situaci v Polsku a Maďarsku