© 2022 Pierre Crom

Základní fakta o potratech, které by měl znát každý

  Článek

Diskuse o potratech v posledních týdnech, zejména kvůli zrušení rozhodnutí v případu Roe vs Wade v USA, nabraly na intenzitě. Amnesty se proto rozhodla sepsat základní fakta o potratech, bez kterých by se správná lidskoprávní debata neměla obejít.

Potrat je zákrok, který po světě využívají miliony žen, dívek a dalších. Odhadem celosvětově každý rok potratem skončí jedno ze čtyř těhotenství. I když je potřeba potratu běžná, přístup k takovému bezpečnému a legálnímu zákroku ani zdaleka běžný není. Naopak se jedná o jednu z nejvíce diskutovaných zdravotnických služeb na světě. Tato debata je ale často zahlcená dezinformacemi. Amnesty proto sepsala základní fakta o potratu, které by měli všichni znát.

Potraty jsou běžné bez ohledu na to, co stanoví zákon

Bez ohledu na to, jestli jsou potraty legální, nebo ne, lidé je pravidelně vyhledávají. V zemích potraty zakazujících nebo povolujících takové zákroky vyhledá v případě ohrožení života matky průměrně 37 lidí z tisíce. Ve státech, kde jsou potraty legalizované k nim pak v průměru přistoupí 34 lidí z tisíce. Nejedná se tedy o statisticky významný rozdíl. Data uvedla americká nezisková organizace Guttmacher Institute věnující se reproduktivnímu zdraví.

Pokud potrat vykoná zkušený zdravotník v hygienickém prostředí, jedná se o jeden z nejbezpečnějších zdravotnických zákroků. Je dokonce bezpečnější než samotný porod. Když ale vlády přístup k potratům omezí, jsou lidé nucení vyhledávat ilegální a nebezpečné zákroky. K takovým možnostem jsou pak odkázáni především ti, kteří si nemohou dovolit zaplatit soukromou péči nebo vycestování do jiného státu.

Kriminalizace potratů potraty nezastaví. Učiní je pouze nebezpečnějšími

Omezování přístupnosti k potratům neznamená, že takové zákroky přestanou existovat. Proto pokusy o jejich restrikci ve výsledku nesníží jejich počet, pouze donutí lidi vyhledávat jejich nebezpečné varianty. Ty jsou Světovou zdravotnickou organizací (WHO) definovány jako „postupy pro ukončení nezamýšleného těhotenství vykonané buď lidmi bez potřebných znalostí nebo v prostředí, které nedodržuje základní zdravotnické standardy“.

Podle organizace se pak ročně vykoná na 25 milionů nebezpečných potratů, ve většině případů k nim přitom dochází v rozvojových zemích. Takové zákroky pak mohou mít fatální následky. Jsou proto třetím celosvětovým nejčastějším důvodem úmrtí matek. Podle WHO jsou také zodpovědné za 5 milionů postižení, kterým by se jinak dalo vyhnout.

Téměř každému úmrtí nebo zranění způsobených nebezpečným potratem se dá předejít

Většina úmrtí a zranění způsobených nebezpečnými potraty je vykonána ve státech, které potraty omezují, nebo zcela zakazují. Zákon pak dovolí pouze velmi vyhraněné výjimky, například pokud je těhotenství následkem znásilnění nebo incestu, pokud hrozí závažné nebo fatální poškození plodu nebo je na životě naopak ohrožena těhotná osoba. K potratům z takových důvodu však přistupuje jen velmi malé procento lidí.

Neúměrně jsou pak omezováni především lidé, kteří už jsou diskriminováni a marginalizováni z jiných důvodů. Nemají proto prostředky, jak získat bezpečný potrat v jiné zemi nebo u soukromých poskytovatelů takových služeb. Jedná se o ženy s nízkým příjmem, uprchlice a migrantky, dospívající, lesby, bisexuálky nebo transgender a gender nekonformní jedince či lidi patřící k dalším menšinám, jako jsou například ženy z domorodých kmenů.

Podle WHO by proto měly státy s cílem předejít zranění a úmrtí matek zajistit přístup k sexuálnímu vzdělání, efektivní antikoncepci, bezpečným a legálním potratům i podpoře při komplikacích. Statistiky totiž ukazují, že míra potratů je vyšší v zemích, ve kterých je těžší se k antikoncepci dostat.


© 2022 Pierre Crom

Velké množství států začíná měnit zákony tak, aby umožnily větší přístup k potratům

Za posledních 25 let změnilo více než 50 států svou legislativu tak, aby podporovala větší přístup k potratům. Například Irsko se na seznam takových zemí připojilo dne 25. května roku 2018, když v referendu jeho občané odhlasovali odvolání téměř úplného ústavního zákazu potratů. I přes popsaný trend však některé země, mezi nimi Nikaragua nebo El Salvador, udržují drakonické a diskriminující zákony, které i nadále kriminalizují potraty za téměř jakýchkoli podmínek.

Podle WHO tak 40 procent žen ve věku vhodném pro otěhotnění žije v zemích s vysoce restriktivními potratovými zákony, nebo v takových, kde jsou potraty jak nelegální, tak nedostupné. Lidé však mohou překážkám čelit i v zemích s legálními potraty. Těmi může být například jejich cena, neobjektivní poradenství nebo povinné čekací lhůty. Světová zdravotnická organizace proto vydala technické pokyny pro odstranění podobných omezení, kterými by se příslušné státy měly řídit.

Kriminalizace a omezování potratů zabraňuje lékařům v poskytování základní péče

Omezování potratů zabraňuje lékařům řádně provádět svou práci a poskytovat svým pacientům co nejlepší služby odpovídající správné lékařské praxi a profesionálním etickým standardům. Kriminalizace potratů navíc vede k takzvanému „mrazivému efektu“ (chilling effect), jelikož mohou lékaři zákon špatně pochopit nebo ho aplikovat přísněji, než je třeba. Stát se tak může z mnoha důvodů, například kvůli osobním postojům, stigmatům, negativním stereotypům nebo obav z trestní odpovědnosti.

Takové chování pak rovněž ženy a dívky odrazuje od po-potratové péče potřebné při komplikacích po nebezpečném potratu nebo při samotném těhotenství. Svůj příběh pak s Amnesty sdílela například mladá žena z Irska a matka dvou dětí Claire Malone. Kvůli přísným zákonům totiž nemohla podstoupit ve své zemi potrat. Claire má několik složitých a život ohrožujících zdravotních potíží. Patří mezi ně například plicní atrézie a hypertenze. Roku 2014 si proto také musela nechat odstranit plíci.

Pokud ženy s takovým onemocněním otěhotní, čelí velkému riziku zhoršení jejich nemoci nebo dokonce i smrti. Jelikož si toho byla Claire vědoma, rozhodla se vyhledat ukončení svého dalšího těhotenství. Její žádost o zákrok však byla lékaři zamítnuta, jelikož by byl proti zákonu. „Řekli mi, že momentálně můj život ohrožený není, a proto mi zákrok nepovolí. Měla jsem ale pocit, že tím pádem musím čekat až do chvíle, kdy může být příliš pozdě. Čím vším si musím projít, jak špatně na tom musím být, aby se o mě lékaři postarali?,“ svěřila se Malone.

Potraty nepotřebují jenom ženy a dívky

Přístup k potratům také nepotřebují pouze ženy a dívky, kterým bylo ženské pohlaví připsáno při narození (tedy cisgender ženy a dívky). Taková potřeba se může rovněž týkat intersex lidí, transgender mužů a chlapců nebo lidí s dalšími genderovými identitami, kteří mohou otěhotnět. Jednou z největších překážek při vyhledávání potratů je pro tyto osoby a skupiny především nedostatečný přístup ke zdravotnictví. I když ho získají, mohou i nadále čelit stigmatizaci nebo diskriminaci. Někteří lékaři totiž předpokládají, že nepotřebují antikoncepci nebo s potratem související informace a služby.

Kolem 28 procent transgender a gender nekonformních osob nahlásilo obtěžování v lékařském prostředí. Asi 19 procentům z nich pak byl zamítnut přístup k lékařské péči jako takové. Ještě vyšší čísla pak nahlásili lidé tmavší barvy pleti. Takové diskriminující chování totiž souvisí s intersekcionalitou, při které se protínají různé důvody k diskriminaci vůči danému člověku. Advokáti za reproduktivní i LGBTI+ práva proto bojují za zvýšení povědomí o podobném typu diskriminace. Propagovat chtějí také více inkluzivní potratové služby.


© Bruno Fert

Kriminalizace potratů je forma diskriminace prohlubující zavedená stigmata

Komise Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) opakovaně zdůraznila, že restriktivní potratové zákony diskriminují práva žen. Upřesnila také, že se její pozice týká všech lidí, kteří mohou otěhotnět. Stigma týkající se potratů a genderových stereotypů pak navíc úzce souvisí právě s kriminalizací potratů nebo omezujícími potratovými zákony. Pouhé vnímání potratu jako nelegálního a nemorálního činu totiž vede ke stigmatizaci žen a dívek lékařským personálem, soudci nebo také jejich rodinnými příslušníky.

Přístup k bezpečnému potratu je lidské právo

Podle mezinárodního lidskoprávního práva má každý právo na život, zdraví, svobodu a ochranu před diskriminací, násilím, mučením nebo krutým, nelidským či potupným zacházením. Jasně rovněž stanovuje, že rozhodnutí týkající se vlastního těla náleží pouze dané osobě. Jedná se o takzvanou tělesnou autonomii. V mnohých případech však lidé uchylující se k nebezpečným potratům riskují rovněž pronásledování a potrestání včetně uvěznění. Čelit tak mohou nelidskému zacházení, diskriminaci a zamítnutí důležité po-potratové péče.

Přístup k potratu je tak bezprostředně provázaný s ochranou a dodržováním lidských práv žen, dívek a dalších lidí schopných otěhotnět. Souvisí proto také se snahou dosáhnout sociální a genderové spravedlnosti. Amnesty věří, že má každý právo na svou vlastní tělesnou autonomii a rozhodování ohledně svého reproduktivního života a toho, jestli a kdy chce mít děti. Je proto zásadní, aby zákony týkající se potratů respektovaly, ochraňovaly a dodržovaly lidská práva těhotných a nenutily je k nebezpečným potratům.

Online petici proti zákazu potratů v USA můžete podepsat zde. 

 

Aktuální petice

  Spojené státy

Americký nejvyšší soud zrušil ochranu práva na interrupce. Pošlete nesouhlasný e-mail tamním guvernérům

V červnu 2022 zrušil Nejvyšší soud Spojených států ochranu práva na interrupce. Požadujte s Amesty, aby američtí guvernéři po celých USA zastavili zákazy interrupcí a chránili právo na bezpečnou potratovou péči.

 

Aktuální počet podpisů: 273 Náš cíl: 3000

Podepíšu

Všechny petice

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...