© Mercedes Mehling, Unsplash

Obtěžování, šikana a omezování LGBTI+ komunity v Polsku pokračuje

  Report

LGBTI Diskriminace   Polsko publikován 27.11.2022

Amnesty International opakovaně burcuje proti postupu polské vlády, která v zemi zmenšila prostor pro občanskou společnost a podkopala právní stát. Zejména v posledních pěti letech zaútočila také na práva žen, LGBTI+ osob i jejich podporovatelů.

Prostor pro občanskou společnost byl ze strany úřadů cíleně omezován pro všechny, kteří se postavili za obranu lidských práv. Existují však konkrétní způsoby, jakými státní představitelé a policie porušují práva členů LGBTI+ komunity a všech dalších, kteří se chtějí zapojit do občanského prostoru. Negativní a stigmatizující rétorika vůči LGBTI+ osobám, a to i ze strany vysokých státních představitelů, má stále škodlivější důsledky. Tyto se zjevně promítají do dalšího násilí a diskriminace na základě skutečné či domnělé sexuální orientace nebo genderové identity. Atmosféra nenávisti vůči členům LGBTI+ komunity sílí zejména po vládní změně v roce 2015, po níž následovalo trvalé potlačování jejich práv na svobodu projevu, pokojného shromažďování a sdružování. Existuje přímá souvislost mezi postupným omezováním těchto práv a obtěžováním i útočením na LGBTI+ osoby a aktivisty.

Tato zpráva odhaluje žalostnou situaci LGBTI+ osob a jejich podporovatelů v Polsku. Svědčí o úmyslném jednání, nečinnosti úřadů a orgánů činných v trestním řízení, které představují porušování lidských práv LGBTI+ osob a vytvářejí nebezpečnější prostředí pro členy LGBTI+ komunity a jejich podporovatele. Podklady získané pro tento výzkum popisují rozsah porušování práva na svobodu projevu a pokojného shromažďování, které Amnesty zdokumentovala mezi lety 2017 a 2021. 

Výzkum Amnesty byl proveden v období od října 2021 do května 2022 napříč celým Polskem. Výzkumníci provedli 51 polostrukturovaných rozhovorů se 49 lidmi, 44 z nich se samo identifikovalo jako členové LGBTI+ komunity a zbylých 5 jako podporovatelé. Amnesty vedla rozhovory rovněž s právními zástupci více než 20 osob, které čelily soudním sporům; a také s více než 15 zástupci nevládních organizací, novináři a odborníky na práva LGBTI+ lidí v Polsku. V neposlední řadě vedla rozhovory také s představiteli polského úřadu veřejného ochránce práv (ombudsmana) a se členy polského parlamentu. V rámci výzkumu proběhla také setkání Amnesty se zmocněncem pro lidská práva polské policie. Kromě toho si výzkumný tým vyžádal informace od obecních úřadů v Dębici a v Bialystoku.

"Nevíme, kdy tato nenávistná kampaň skončí. Vozidla s homofobními nápisy jezdí beztrestně po ulicích, ale jsme to my, kdo má být potrestán a trpět. Právě kvůli tomuto dlouholetému aktivismu jsem dnes v tak špatném stavu." 

Jacek, dlouholetý aktivista a organizátor Pochodu pro rovnost (Equality March)

 

Amnesty zaznamenala čtyři Pochody pro rovnost: v Bydhošti, Bialystoku a Płocku v roce 2019 a znovu v Bialystoku v roce 2021. Zaznamenána byla také čtyři soudní řízení proti LGBTI+ aktivistům, kteří byli obviněni z urážky náboženského přesvědčení v Płocku a jedno soudní řízení s aktivistou obviněným z poškození památky ve Varšavě. Výzkumníci získali také  výpovědi organizátorů a účastníků Pochodu pro rovnost v Bialystoku, Čenstochové, Gnězně, Krakově, Lublinu, Lodži, Novém Saczu, Rzeszowě, Trojměstí, Poznani a Varšavě. Amnesty se zúčastnila i Kongresu Pochodů pro rovnost, který se konal v říjnu 2021 v Lodži.

Ze zprávy vyplývá obraz systémového násilí a diskriminace namířené proti LGBTI+ osobám a proti těm, kteří se podílí na ochraně a prosazování jejich práv. Vysoce postavení činitelé státní správy a další veřejně vlivné osoby záměrně negativně vykreslují členy LGBTI+ komunity jako hrozbu pro "tradiční rodinné hodnoty", pro "katolickou víru" a pro "veřejný pořádek". Situace LGBTI+ osob se rapidně zhoršila po roce 2019, kdy začalo docházet k postupným přijímáním homofobních usnesení místních samospráv. Tato usnesení svévolně zakazují Pochody hrdosti (Pride parades) a Pochody pro rovnost, čímž vznikají takzvané "zóny bez LGBT". Ke zhoršení situace přispěly také následné útoky na Pochody pro rovnost v Bialystoku a Lublinu. Policie v těchto případech nedokázala pokojné účastníky a účastnice dostatečně ochránit před násilím ze strany odpůrců LGBTI+ komunity. Lidé, kteří otevřeně vystupují proti systémovým opatřením, homofobii, bifobii a transfobii v Polsku, stále častěji čelí mnohonásobným represím za svůj aktivismus, včetně obvinění z trestných činů, která se stupňují v dlouholeté a nákladné soudní procesy, jež je postupně nutí, aby se stáhli z už tak zmenšujícího se prostoru pro občanskou společnost.



LGBTI+ protesty podléhají nepřiměřeným omezením a nerovnému zacházení

Během posledních pěti let polské úřady záměrně ztížily podmínky oznámení, aby svévolně a diskriminačně zakázaly či rozehnaly LGBTI+ protesty. Amnesty v této zprávě dokazuje, jak polské úřady nakládají s oznamovacím řízením jako se stěžejní podmínkou pro získání předchozího povolení před samotným konáním shromáždění navzdory tomu, že aktivisté dodrželi všechny požadované postupy pro konání pokojného shromáždění. Zákon o shromažďování ukládá organizátorům povinnost informovat o jejich záměru (uspořádat shromáždění) nejdříve 30 dní a nejpozději 6 dní před plánovaným datem konání.

Amnesty zdokumentovala, jak byla tato legislativa použita k nezákonnému zabránění pokojným shromážděním. Zejména však k napadení řady LGBTI+ shromáždění, která čelila nepřiměřeným překážkám ze strany řady orgánů pod záminkou udržování veřejného pořádku. Jednalo se například o svévolná omezení uvalená na organizátory Pochodů pro rovnost v Sanoku, Kališi, Novém Sączi a Rzeszowě. V Rzeszowě také 11 různých organizátorů Pochodů pro rovnost sdělilo Amnesty, že se potýkají s problémy způsobenými příliš složitým procesem ohlašování.

Podle mezinárodního práva mohou vnitrostátní právní předpisy vyžadovat pouze včasné oznámení shromáždění za účelem umožnit státu zajistit hladký průběh shromáždění a zároveň chránit práva ostatních. Z tohoto důvodu jakýkoli nedostatek předchozího oznámení či nesplnění jiných administrativních požadavků ještě neznamená, že by shromáždění bylo protiprávní, nebo že by mělo být rozpuštěno a jeho účastníci zatčeni.

Tamní polské orgány nadále opakovaně využívaly zákon o shromážděních jako nástroj k nepřiměřenému omezování práva na svobodu pokojného shromažďování členů LGBTI+ komunity tím, že jim ukládaly tzv. "preventivní zákazy". Tím se proces oznamování shromáždění stal obtížnějším, což vedlo k dalšímu nárůstu požadavků kladených na organizátory Pochodů pro rovnost a Průvodů hrdosti. Uložením těchto "preventivních zákazů" nutí místní úřady organizátory k řešení dané situace soudní cestou. Polský veřejný ochránce práv i komisař pro lidská práva Rady Evropy zasahovali v případech preventivních zákazů zaměřených na shromáždění LGBTI+ kvůli svévolnému a diskriminačnímu uplatňování těchto zákazů. V letech 2018 a 2019 zdokumentovala Amnesty nejméně 8 preventivních zákazů týkajících se LGBTI+ shromáždění v Gorzowě Wielkopolském, Kielcích, Rzeszowě a Lublinu.

Preventivní zákazy i pouhé zákazy těchto shromáždění jsou v rozporu s mezinárodním právem a normami. Polské úřady proto odůvodňovaly jejich užití tím, že by LGBTI+ shromáždění mohla vyvolávat nepřátelskou reakci veřejnosti. Přesto je policejní ochrana shromáždění LGBTI+ často nedostatečná, zejména tváří v tvář násilným demonstracím odpůrců LGBTI+. Mnoho účastníků, kteří se podíleli na organizaci LGBTI+ shromáždění, popisovalo spolupráci policie a organizátorů jako nedostatečnou a netransparentní, což samotnou situaci ještě zhoršuje. Na základě výpovědí dotazovaných policie nezakročila, aby zajistila práva členů LGBTI+ komunity a jejich podporovatelů v situacích, kdy odpůrci používali či obhajovali násilí nebo diskriminaci.

Útoků na účastníky LGBTI+ shromáždění značně přibylo zejména v důsledku nenávistné vládní kampaně proti LGBTI+ osobám, která výrazně zesílila před prezidentskou kampaní v roce 2019 - to dokládají i přesvědčivé důkazy, které Amnesty získala. Například 20. července 2019 byla skupina zhruba 1000 účastníků prvního Pochodu pro rovnost v Bialystoku napadena daleko větším a agresivnějším davem nejméně 4000 odpůrců, včetně krajně pravicových skupin a některých sportovních klubů. Tento incident byl následkem nedostatečné policejní ochrany a v jeho důsledku byly za doprovodu homofobních urážek napadeni účastníci Pochodu pro rovnost lahvemi, dlažebními kostkami a petardami. Nejméně dvě zúčastněné osoby, z nichž jedna byla nezletilá, byly fyzicky napadeny.

Současně chybí v zákoně konkrétní ustanovení o trestných činech z nenávisti a zároveň existuje řada překážek, jenž brání LGBTI+ osobám, které jsou obětmi zmiňovaného násilí, aby tyto trestné činy bezpečně a adekvátně ohlásily. Orgány činné v trestním řízení tedy neidentifikují, ani nestíhají odpovědné osoby. V této souvislosti byl v srpnu 2021 Sejmu (parlamentu) předložen občanský návrh zákona známý jako "Stop LGBT". Návrh byl po prvním čtení poslán k dalšímu projednávání. Tento návrh by představoval úplný zákaz "propagace ideologie LGBTI+" na veřejných prostranstvích, čímž by vážně ohrozil právo na svobodu projevu a právo na shromažďování. To je v rozporu s mezinárodními standardy a právy v oblasti lidských práv.

V této nepřátelské atmosféře vůči osobám LGBTI+ mají představitelé státu a orgánů činných v trestním řízení zvláštní povinnost zajistit, aby byli členové LGBTI+ komunity přiměřeně chráněni, a mohli tak organizovat a účastnit se pokojných shromáždění bez překážek a omezení.

 

"Duhová noc": policejní šikana a hromadné zadržování

Amnesty vyjádřila konkrétní obavy o dodržování lidských práv v souvislosti s událostmi takzvané duhové noci ze 7. srpna 2020. Toho dne použili policisté nezákonné taktiky (včetně prostředků zadržování a legitimizování účastníků) spolu s nepřiměřenou silou na účastníky LGBTI+ komunity, kteří se shromáždili na protest proti zatčení aktivistky Margot. Mnoho účastníků i přihlížejících bylo svévolně zadrženo a nebyli jim poskytnuty informace o jejich obviněních, ani jim nebyla poskytnuta možnost odvolat se proti jejich zadržení. Během solidární demonstrace v ulici Wilcza a během protestů na Krakovském náměstí bylo té noci zatčeno a obviněno 48 lidí, včetně kolemjdoucích, kteří se protestů ani neúčastnili.

Účastníkům protestu, kteří byli zadrženi během duhové noci, byl později odepřen kontakt s příbuznými nebo právníky. Policie také bez příkazu navštívila jejich domovy, aby shromáždila další důkazy. Podle zatčených a jejich právníků se naprostá většina zadržených dozvěděla o právním základu svého zadržení až po vyhotovení zatykače, často až pět hodin po zadržení. Podle zjištění Amnesty bylo legitimizování při policejních zákrocích zaměřeno na jednotlivce na základě jejich sexuální orientace a genderové identity.

Jednatřicetiletou aktivistku Adu, která se zúčastnila protestu před policejní stanicí, museli převézt na pohotovost potom, co ji jeden z policistů násilně odvedl z vozovky, kde spolu s ostatními pokojně blokovala průjezd policejního vozu, který vezl na policejní stanici Margot. Po soudním přezkoumání jejího zatčení bylo rozhodnuto, že její zadržení bylo neoprávněné a nezákonné.

"Odhodili mě jako mouchu. Jeden policista mě chytil za batoh a strčil mě na chodník... Před nedávnem jsem měla vykloubené rameno, vykloubili mi ho znovu a donutili mě jít pěšky z Wilczy do Kruczy... Na policejní stanici mě alespoň nechali si vzít léky proti bolesti." 

Ada, aktivistka


V dubnu 2022 bylo státním zastupitelstvím zastaveno trestní stíhání 41 osob zatčených během duhové noci pro nedostatečné důkazy. Nadále však přetrvávají u všech zúčastněných obavy, že by tyto případy mohly být kdykoliv znovu otevřeny, pokud by se objevili nové důkazy nebo svědci. Tento případ je rovněž alarmujícím signálem pro ostatní, kteří by měli tendence uplatňovat svá práva na svobodu projevu a pokojné shromažďování, důsledkem toho roste ve společnosti strach.

 

Trestní oznámení za vyvěšení duhové vlajky a další porušení práva na svobodu projevu

Lidé hájící a prosazující práva LGBTI+ osob v Polsku se setkávají se zlomyslností a hořkostí ze strany úřadů, vlády, orgánů činných v trestním řízení, představitelů církve a médií. Nenásilní a poklidný aktivismus na obranu práv LGBTI+ komunity nebo snaha o odhalení násilí a diskriminace se dennodenně setkává s okamžitou a velmi tvrdou reakcí státního aparátu. Nevinné skutky, jako vyvěšování duhových vlajek nebo psaní sloganů křídou na chodník, byly tvrdě potlačovány, což vede k tomu, že jsou aktivisté vláčeni po soudech a je s nimi nakládáno jako se zločinci. 

Různá ustanovení trestního zákoníku jsou v rozporu s mezinárodním právem v oblasti lidských práv a jsou záměrně používána proti LGBTI+ aktivistům. Jedním z nich je článek 137 o veřejné urážce státního znaku nebo symbolu, článek 261 o urážce památky, článek 196 o urážce náboženského cítění a článek 108 zákona o ochraně památek.

V říjnu 2020 například policie zadržela Martu poté, co na fasádu Ministerstva školství napsala jména mladých LGBTI+ lidí, kteří v důsledku homofobie spáchali sebevraždu. Policie prohledala její byt, odebrala ji otisky prstů i vzorky DNA a 48 hodin ji držela ve vazbě. Státní zastupitelství ji obvinilo podle článku 108 zákona o ohraně památek poté, co ministr školství označil její čin za "barbarský".

V další snaze umlčet LGBTI+ aktivisty (včetně Barta Staszewskiho a dalších aktivistů z “atlasu nenávisti,” kterým se podařilo zdokumentovat dopad homofobních rezolucí o “zónách bez LGBT”), se úřady spoléhaly na žaloby pro pomluvu, což slouží jako způsob dalšího zastrašování LGBTI+ aktivistů. Tato soudní řízení jsou podporována organizacemi jako Ordo Iuris nebo Tvrz dobrého jména (RDI). Ty jsou známé svým vystupováním proti právům LGBTI+ lidí. Aktivisté, kteří čelí takovým soudním řízením, se svěřili, jak nákladné a vyčerpávající tyto procesy jsou a tak hrozí, že je postupně ochromí hrozba právních, osobních a finančních důsledků.


 

Ochromující účinek na obránce práv členů LGBTI+ komunity

Obránci LGBTI+ práv byli účinně a systematicky odrazování od aktivismu a veřejného upozorňování na špatný stav práv LGBTI+ lidí v Polsku. Vláda využívala celý státní aparát, včetně justice, aby mohla aktivisty monitorovat a pronásledovat, čímž vyvolala strach nejen mezi stíhanými.

Poté, co Bart Staszewski připevnil nápisy “zóna bez LGBTI” na dopravní značky v obcích a okresech, které výše zmíněné rezoluce přijaly, musel čelit očerňující kampani a řadě občanskoprávních žalob ze strany příslušných subjektů. Bart později situaci komentoval: “To, co jsem udělal, byla pouze umělecká instalace. Odkryl jsem jen to, o čem úřady samy rozhodly, dal jsem tomu tvář.”

V květnu 2022, dva roky po jeho akci, Krajský soud v Rzeszowě žalobu proti němu zamítl, ale aktivista stále čeká na rozhodnutí o dalších dvou podobných žalobách z dalších obcí. Amnesty zdokumentovala podobná obtěžování aktivistů z “atlasu nenávisti”, kteří musí od roku 2020 čelit občanskoprávním žalobám a očerňujícím kampaním za monitorování dopadu zavedených rezolucí o “zónách bez LGBT”. LGBTI+ aktivisté pro Amnesty uvedli, že roky vleklých soudních sporů s využitím soudních příkazů a odvoláních ze strany Generální prokuratury se promítly do jejich syndromu vyhoření, fyzických a psychických zdravotních problémů i zhoršení jejich profesní a osobní situace. Mnoho aktivistů se dokonce rozhodlo opustit zemi.

Lidé, kteří se postaví proti nespravedlnosti a diskriminaci, by neměli být za svůj pokojný aktivismus trestáni, ale naopak chráněni a podporováni státem. Zastrašování a obtěžování LGBTI+ osob je projevem záměrného a systémového násilí a diskriminace těch, kteří ochranu často potřebují nejvíce. LGBTI+ lidé, stejně jako kdokoli jiný, mají právo nebýt diskriminováni, jakož i právo na svobodu projevu a svobodu pokojného shromažďování. Je třeba urychleně řešit a odstranit překážky, jako jsou náročné a často nepřiměřené požadavky na oznamování, jakož i další svévolná omezení, která jsou záměrně používána s cílem ztížit a mařit práva LGBTI+ osob na svobodu pokojného shromažďování. Polské orgány jsou povinny respektovat, chránit a naplňovat práva osob z LGBTI+ komunity a musí v tomto směru přijmout urychlená opatření.

 

Klíčová doporučení

Amnesty International vyzývá polské úřady, aby neodkladně:

  • Zajistily, aby bylo zastaveno trestní stíhání, které vzniklo proti osobám pouze na základě jejich lidskoprávního aktivismu nebo účasti na shromážděních týkajících se LGBTI+ komunity, a aby byla ukončena taková vyšetřování.
  • Zaručily rovné příležitosti a odpovídající spolupráci a ochranu ze strany orgánů činných v trestním řízení při oznamování, organizaci a konání LGBTI+ shromáždění, jako jsou Pochody pro rovnost a Průvody hrdosti. Kromě toho musí místní orgány přestat používat preventivní zákazy a skoncovat s kladením dalších svévolných požadavků na organizátory shromáždění na podporu práv LGBTI+.
  • Se zdržely instrumentálního používání trestních a přestupkových zákonů proti obhájcům práv LGBTI+ komunity, a to se zvláštním důrazem na články 137, 196 a 261 trestního zákoníku a článek 108 zákona o ochraně památek.
  • Stáhly obvinění z pomluvy vznesená místními orgány proti aktivistům za práva LGBTI+ osob, pokud jejich cílem bylo umlčet nebo potlačit jejich pokojné aktivity, a stáhly občanskoprávní žaloby vznesené místními orgány za údajné porušení osobnostních práv. Rovněž aby zajistily, že tyto nástroje spolu s institutem mimořádných stížností nebudou v budoucnu využívány k zastrašování a potlačování pokojných aktivit obránců a zastánců práv LGBTI+ komunity.
  • Změnily trestní zákoník a doplnily do článků 256 a 257, které kriminalizují nenávistné projevy a diskriminační útoky, a do článku 119, který kriminalizuje použití fyzického násilí a protiprávní vyhrožování z diskriminačních důvodů (trestné činy z nenávisti), předpoklady pohlaví, sexuální orientace, genderové identity a genderových charakteristik.
  • Odmítly parlamentní návrh zákona "STOP LGBT" a v budoucnu i další podobně diskriminační návrhy zákonů, pokud budou předloženy.

Aktuální petice

  Polsko

Absurdní Polsko: za duhovou svatozář až dva roky vězení

V lednu 2022 byly Elžbieta, Anna a Joanna zproštěny viny po vleklém soudním řízení jemuž předcházelo obvinění z "urážky náboženského přesvědčení". Jednalo se již o druhý osvobozující rozsudek, přesto se úřady proti němu odvolaly ke kasačnímu soudu a všem třem ženám tak opět hrozí vězení.

 

Aktuální počet podpisů: 4889 Náš cíl: 6000

Podepíšu

Všechny petice

Tyto webové stránky používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více...
Díky za upozornění...