Kazachstán

Základní lidská práva svobody projevu, pokojného shromažďování a sdružování zůstala omezena. Úřední orgány a jejich činitelé uvalovali na občany správní vazbu, aby jim zabránili v účasti na vládou nepovolených protestech, uživatelé sociálních sítí a nezávislí novináři byli trestně stíháni. Poprvé byli také tvrdším způsobem stíháni představitelé a zástupci neziskových organizací, kteří podle trestního zákoníku a zákoníku o správních přestupcích tvořili samostatnou kategorii pachatelů. Byly zaznamenány nové případy mučení a špatného zacházení s podezřelými a vězněnými. Migranti stěhující se za prací čelili ve velké míře vykořisťování a byl zamezován jejich přístup ke vzdělání a zdravotní péči. Jeden člověk byl odsouzen k smrti.

(Text z výroční zprávy AI, 2016 - 2017)

Svoboda shromažďování

Organizování pokojného veřejného shromáždění bez předchozího úředního povolení nebo účast na něm byly podle trestního zákoníku a zákoníku o správních přestupcích definovány jako porušování zákona, za něž lze uložit vysoké pokuty nebo pobyt ve vazbě až na 75 dní. Podpora nepovolenému shromáždění ve sdělovacích prostředcích včetně sociálních sítí naplňovala skutkovou podstatu trestného činu.

V dubnu a květnu došlo v Kazachstánu k několika nepovoleným nenásilným demonstracím proti navrhovaným změnám v zákoníku územní správy, které měly umožnit pronájem neužívané zemědělské půdy občanům jiných států až na 25 let. Úřady zareagovaly zablokováním přístupových cest k náměstím a hlavním třídám a potenciálním protestantům zabránily v účasti na dalších demonstracích uvalením správní vazby.

21. května měly proběhnout další protesty proti územním změnám, a to nejen v hlavním městě Astana a největším kazašském městě Almaty, ale také v dalších městech. Mezi 17. a 20. květnem pak došlo k zatčení 34 lidí, kteří byli oficiálně označeni za organizátory protestů poté, co na sociálních sítích oznámili svůj záměr účastnit se protestů nebo o demonstracích informovali. Většina z nich dle zákoníku o správních přestupcích strávila ve vazbě 10–15 dní za údajné naplnění skutkové podstaty přestupku.

V Astaně, Almaty a dalších městech poté policie 21. května zatarasila přístupové cesty k místům, na kterých se měly demonstrace odehrávat, a jen v Almaty zadržela až 500 lidí. Na ostatních místech byl počet zadržených nižší. Na policejních stanicích byli tito lidé donuceni podepsat prohlášení, že se zúčastnili nepovoleného veřejného shromáždění, a byly jim odebrány otisky prstů. Po několika hodinách byli propuštěni. Podle neziskové organizace Adil Soz, která se zabývá právem svobody projevu, došlo také ve snaze úředních orgánů o utajení protestů k zadržení 48 novinářů. Během několika hodin byli všichni propuštěni.

Svoboda projevu

Sociální sítě

Za využití trestního zákoníku se obžaloba zaměřovala na sociální sítě a aktivisty, kteří na ně umísťovali svá vyjádření a jiné informace. V lednu byli k trestu odnětí svobody odsouzeni Yermek Narymbaev a Serikzhan Mambetalin, kteří na Facebook umístili ukázky z knihy, jež nemohla být oficiálně vydána pro údajnou urážku etnických Kazachů. Po odvolání byl oběma rozsudek změněn na podmíněný trest. Navzdory odvolání byl také v lednu soudem potvrzen pětiletý trest odnětí svobody pro bloggera Igora Sycheva, který na jinou sociální síť umístil výzkum pojednávající o tom, zda by se město, ve kterém žije, mělo stát součástí Ruska.28. listopadu byli vězni svědomí Maks Bokaev a Talgat Ayan uznáni vinnými na základě obvinění z „podněcování ke společenské, národnostní, skupinové, rasové, třídní a náboženské nenávisti“, „za šíření falešných zpráv“ a organizování nepovolených setkání a demonstrací. Maks Bokaev a Talgat Ayan byli odsouzeni k pěti letům odnětí svobody. Součástí obžaloby se stala jejich vyjádření k navrhovaným změnám v zákoníku územní správy a informace o probíhajících protestech, které zveřejnili v dubnu a květnu na Facebooku a dalších sociálních sítích. V souvislosti s protesty proti změnám v zákoníku územní správy byl v červenci k podmíněnému trestu odnětí svobody na dva a půl roku odsouzen také písničkář Zhanat Esentaev.

Trestní stíhání novinářů

Guzyal Baidalinová, novinářka a majitelka nezávislého zpravodajského portálu Nakanune.kz, byla v květnu obviněna z „šíření falešných informací“ a odsouzena k trestu odnětí svobody na jeden a půl roku, jež jí byl v červenci změněn na podmíněný trest.

Portál publikoval články o aktivitách přední obchodní banky a byl kritický k úředním orgánům a jejich činitelům.

Seitkazy Mataev, předseda Kazašského svazu novinářů a předseda Národního tiskového klubu, a jeho syn Aset Mataev, generální ředitel zpravodajské agentury KazTag, byli v říjnu odsouzeni k trestu odnětí svobody na šest a pět let za zpronevěru a daňové úniky. Svaz novinářů poskytoval podporu nezávislému novinářství.

Internet

V lednu vešly v platnost změny v zákoně o elektronické komunikaci, na jejichž základě jsou uživatelé internetu povinni stáhnout si a nainstalovat tzv. certifikát národní bezpečnosti. Ten úřadům umožňuje sledovat komunikaci poslanou přes HTTPS protokol a blokovat webové stránky, jež jsou z rozhodnutí úřadů označeny za nelegální.

Svoboda sdružování

Neziskové organizace

Vedení neregistrované organizace nebo členství v ní bylo podle trestního zákoníku a zákoníku o správních přestupcích definováno jako trestný čin a „představitelé“ těchto spolků byli zařazováni do samostatné kategorie pachatelů, na kterou se vztahovaly tvrdší postihy. Široké vymezení definice „představitelé organizace“ a její zevšeobecnění mohlo poté zahrnovat jakéhokoli člena neziskové organizace nebo jiného občanského spolku. Tyto klauzule byly poprvé použity v roce 2016, a to včetně případu obvinění z trestného činu Marka Bokaeva a Talgata Ayana.

Legislativní změny provedené na konci roku 2015 poskytly mandát pro vytvoření centrální státní databáze neziskových organizací. V této souvislosti byly požadovány přesné informace, které byly do databáze pravidelně zanášeny. V případě opominutí dodání informací mohlo dojít k udělení pokuty nebo dočasnému zákazu činnosti. Nezisková organizace z Almaty, známá jako Mezinárodní právní iniciativa, podala v únoru proti tomuto ustanovení stížnost u civilního soudu, a proces prohrála. Krátce nato byla organizace podrobena zdlouhavé daňové kontrole. Aktivisté občanských spolků upozornili na to, že nový zákon ukládá na neziskové organizace příliš vysoké požadavky a kontroluje jejich činnost.

Náboženské spolky

Každý náboženský spolek musel být podle zákona registrován na ministerstvu spravedlnosti a členství v neregistrovaném náboženském spolku bylo podle zákoníku o správních přestupcích definováno jako přestupek. Prostor pro bohoslužby byl výrazně omezen a za setkávání se mimo tento prostor, stejně jako za distribuci náboženské literatury, byly udělovány vysoké pokuty. Podle neziskové organizace Fórum 18, která prosazuje náboženskou svobodu, byly postihovány spolky, jejichž členové se shromáždili k soukromé domácí bohoslužbě. V oblasti východního Kazachstánu bylo takto pokutováno sedm členů baptistické církve.

Mučení a další špatné zacházení

Mučení a další špatné zacházení bylo nadále praktikováno. V období od ledna do listopadu 2016 zaznamenalo sdružení neziskových organizací Kazachstán proti mučení 163 nových případů mučení a jiného špatného zacházení. Proti lidem, kteří vznesli obvinění za takové zacházení a jejichž stížnosti byly po prošetření shledány neopodstatněnými, byl uplatňován článek 419 trestního zákoníku („falešné udání“).

V regionu Almaty byl v září usvědčen bývalý vězeňský dozorce ze znásilnění a týrání vězenkyně a následně byl odsouzen k trestu odnětí svobody na devět let. Žena nahlásila fyzické násilí a skupinové znásilnění, v jehož důsledku porodila. Pachateli měli být čtyři dozorci. Trestní stíhání proti třem z nich bylo pro nedostatek důkazů zastaveno, čtvrtý muž byl usvědčen na základě testu DNA, který prokázal jeho otcovství. Případ vzbudil pozornost a upozornil tak na problematiku sexuálního násilí páchaného na ženách umístěných do vazebních věznic.

Práva pracujících přistěhovalců

Pracovní migrace, především ze sousedního Kyrgyzstánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu, probíhala nepravidelně. Oficiální místa odhadovala počet pracujících migrantů v zemi na 300 tisíc až 1,5 milionu. Ve srovnání s rokem 2015 představuje tento údaj výrazně vyšší počet lidí. Většina pracujících přistěhovalců byla zaměstnána bez řádně podepsané smlouvy, a snadněji tak podléhali různým formám využívání, včetně příliš dlouhé pracovní doby s minimálním nebo žádným časem na odpočinek, nízké a nepravidelně vyplácené mzdy a zdraví ohrožujících pracovních podmínek zejména v zemědělství a stavebním průmyslu. Na svých zaměstnavatelích byli mnozí z nich závislí také v otázce bydlení a často žili v přeplněných ubytovnách nedostačující úrovně. Někteří zaměstnavatelé zabavili přistěhovalcům cestovní doklady, čímž nastavili podmínky srovnatelné s podmínkami nucených prací. Migranti bez trvalého bydliště neměli nárok na bezplatnou zdravotní péči a při zápisu svých dětí do škol čelili řadě problémů.

Kazachstán dosud neratifikoval Mezinárodní dohodu o ochraně práv pracujících přistěhovalců a členů jejich rodiny.

Trest smrti

Kazachstán zrušil trest smrti pro běžné trestné činy, ale ponechal si právo jej udělit v 17 případech, jakými jsou např. válečné zločiny nebo teroristická hrozba. V listopadu byl odsouzen k trestu smrti Ruslan Kulekbaev, a sice za červencový teroristický útok ve městě Almaty, při němž bylo zabito deset lidí. Od roku 2003, kdy prezident Nazarbayev podepsal moratorium na popravy a veškeré rozsudky smrti byly změněny na doživotní tresty odnětí svobody, se stal Kulekbaev šestým člověkem odsouzeným k smrti.

Další zprávy