Uzbekistán: Ruské úřady pomáhají násilně vracet stovky žadatelů o azyl a migrantů, kterým hrozí mučení

Uzbecký filmový producent a byznysmen Mirsobir Khamidkariev byl násilně vrácen z Ruska, mučen a poslán do zajateckého tábora.

Stovky uprchlíků, přistěhovaleckých pracovníků a žadatelů o azyl byly deportovány či dokonce uneseny během nucených návratů z Ruska do Uzbekistánu. Všichni zmínění lidé pak byli mučeni a vystaveni pšatnému zacházení.

Výzkum s názvem Cesta k mučení: Únosy a násilné návraty z Ruska do Uzbekistánu  zkoumal ruskou spolupráci s Uzbekistánem na stovkách případů deportace navzdory zřejmé hrozbě mučení, kterému mohou jedinci po návratu čelit. Kromě mimořádných případů, kdy Rusko zamítlo několik žádostí o vydání, byla uzbeckým bezpečnostním složkám ponechána volná ruka v zadržování a únosu hledaných občanů na ruské půdě.

„Nejen, že se ruské úřady slepě odvracejí od mučení a nespravedlnosti v Uzbekistánu – oni tomu nabízejí pomocnou ruku,“ říká John Dalhuisen, ředitel Amnesty International pro Evropu a střední Asii.

„Rusko musí zastavit únosy a deportace, které porušují jeho závazky k lidským právům, a ujistit se, že nikdo, komu by hrozilo mučení, nebude navrácen zpátky do Uzbekistánu. Na Uzbekistán musí být vyvíjen neustálý tlak, aby zamezil mučení a dalšímu krutému zacházení a ujistil se, že všechny soudní procesy budou vedeny spravedlivě a plně dodrží mezinárodní standardy.“

Mučení a útisk ve jménu bezpečnosti

Uzbecké úřady se opakovaně odvolávají na „boj proti terorismu“ a boj s „protistátními“ aktivitami, aby tak ospravedlnily násilné stíhání politických oponentů, kritiků a přiznaných členů či sympatizantů se zakázanými islámskými skupinami. Všichni tak čelí vážnému riziku mučení ve chvíli, kdy se dostanou do rukou systému uzbeckého trestního práva.

V roce 2013 ruské úřady zamítly uzbeckou žádost o vydání Mirsobira Khamidkarieva, uzbeckého filmového producenta a byznysmena. Byl obviněn ze založení islamistické skupiny poté, co na neformálním shromáždění vyjádřil podporu ženám nosícím šátek.

Nicméně v červnu 2014 byl Mirsobir unesen a držen v izolaci v Moskvě před tím, než byl pracovníky ruské Federální bezpečnostní služby předán uzbeckým bezpečnostním agentům. Poté byl násilně navrácen do vlasti.  

Příslušníci uzbeckých bezpečnostních složek z Mirsobira vymlátili „doznání“. Vyrazili mu sedm zubů a zlomili dvě žebra, načež byl poslán do zajateckého tábora, kde strávil několik týdnů ve zvláštní cele.

Tam byl během svého pobytu připoután ke zdi hlavou dolů a opakovaně bit. Později byl opakovaně odsouzen za extremistické přestupky na základě vynuceného „doznání“ a byl odsouzen k osmi letům vězení. Má být propuštěn v roce 2022.  

V mnoha dalších případech pak oběti čelily nespravedlivým procesům, které vedly k dlouholetým trestům, které oběti trávily v krutých, nelidských a ponižujících podmínkách.

Evropský soud pro lidská práva vydal během předchozích tří let (do března 2016) nejméně sedmnáct rozsudků; všechny odsuzovaly nucené přesuny osob do Uzbekistánu.

Výhružky rodinám

Je také naprosto běžné, že uzbecké úřady obtěžují a vyhrožují rodinným příslušníkům, aby udali příbuzné nebo prozradili, kde se „podezřelí“ nacházejí.

V lednu 2016 byl Artur Avakian držen čtyři týdny a mučen tak dlouho, dokud neudal svého staršího bratra Aramaise Avakiana, majitele rybí farmy, za „teroristickou“ činnost. Policisté Arturovi svázali ruce a nohy, k ušním lalůčkům připnuli elektrody a pouštěli mu do těla proud tak dlouho, dokud se mu jazyk nepřilepil k dásním.

Aramaisova rodina a přátelé věří, že byl stíhán jen proto, že místní úřady chtěly převzít jeho úspěšnou rybí farmu. K soudu byl po téměř pěti měsících v detenci přinesen na nosítkách. Na základě smyšlených obvinění z „terorismu“ byl odsouzen k sedmi letům vězení.

Aramais řekl Regionálnímu trestnímu soudu v Jizzakhu, že byl mučen za účelem přinucení k „doznání“ k sympatizování s Islámským státem.

Příbuzní zadržovaných se často bojí obrátit na právníky či lidskoprávní organizace o pomoc, jelikož jim bezpečnostní složky často vyhrožují, že pokud to udělají, znepříjemní jejich blízkým pobyt v detenci.

 „Uzbecké úřady jsou při vracení svých občanů schopny zajít jakkoliv daleko a dohlédnou, aby byl každý z nich postaven před „spravedlnost“ a ruské úřady jim příliš snadno podléhají,“ řekl John Dalhuisen.

 „Jak uzbecké, tak ruské úřady musí okamžitě skončit s mučením a únosy a dovést všechny pachatele k spravedlnosti za toto odporné porušování lidských práv.“

Informace k pozadí případu

V dubnu 2015 vydala Amnesty International zprávu Tajemství a lži: Mučením vynucená doznání v Uzbekistánu jako součást kampaně Stop mučení. Zpráva odhalila, jak důležitou roli hraje mučení a další násilné praktiky v soudním systému a vládním zákrokům proti všem skupinám vnímaným jako hrozba národní bezpečnosti. 

Podobné příběhy

9.1.2019

ČT: Austrálie udělí azyl Saúdské Arabce, která prchá před rodinou kvůli islámu


24.4.2018

Konference o budoucnosti Sýrie: Lídři nesmí připustit předčasné návraty uprchlíků

V úterý a středu 24. a 25. dubna probíhá v Bruselu velká konference o podpoře Sýrie a okolního regionu.


27.7.2018

Afghánistán hlásí rekordně vysoký počet civilních obětí - nucené návraty jsou neospravedlnitelné!

Amnesty apeluje na vlády, aby zastavily nucené návraty lidí do Afghánistánu.


1.6.2018

TURECKO


Tyto webové stránka používají cookies pro zlepšení uživatelského komfortu, předvyplnění údajů podporovatele. Zjistit více... Díky za upozornění...