Barma/Myanmar

Vznik nové civilní vlády nevedl v oblasti lidských práv k významnému zlepšení situace. Pronásledovaná rohingská menšina čelila zvýšenému násilí a diskriminaci. Náboženská nesnášenlivost a antimuslimské nálady se stupňovaly. Boje mezi armádou a etnickými ozbrojenými skupinami v severní Barmě eskalovaly. Vláda ještě více omezila OSN a dalším humanitárním institucím přístup do vysídlených obcí. Ačkoliv byly desítky vězňů svědomí propuštěny, omezování svobody projevu, sdružování i pokojného shromažďování zůstalo. Beztrestnost v porušování lidských práv nadále přetrvává.

(Text z výroční zprávy AI, 2016 - 2017)

Pozadí

Evropský parlament byl svolán 1. února, poprvé po předchozích listopadových volbách v roce 2015, v nichž Národní liga pro demokracii drtivě zvítězila. V březnu byl prezidentem zvolen Htin Kyaw a formální předání moci se konalo téhož měsíce. Aung San Suu Kyi zůstala ústavně vyloučena z předsedajících, ale v dubnu byla jmenována státní poradkyní. Jednalo se o pozici vytvořenou speciálně pro ni, a byla tak učiněna de facto vůdkyní civilní vlády. I přesto si armáda udržela významnou politickou moc, jelikož jí bylo přiděleno 25 % křesel v parlamentu, což jí umožnilo právo veta ústavních změn a kontrolu nad klíčovými ministerstvy. Armáda zůstala na civilním dohledu nezávislá.

Diskriminace

Rohingská menšina

Rohingská situace se výrazně zhoršila po říjnových útocích na hranicích policejní základny v severní části Arakanského státu. Podezřelými jsou rohingští radikálové. Devět policistů bylo zabito. Bezpečnostní síly odpověděly na útok rozsáhlou operací, která prováděla čistky a tuto oblast uzavřela, čímž účinně zabránila vstupu humanitárním organizacím, médiím a nezávislým pozorovatelům lidských práv. Bezpečnostní síly byly odpovědné za nezákonné zabíjení, náhodné střílení do civilistů, znásilňování a nahodilá zatýkání.1 Desítky tisíc lidí byly vysídleny poté, kdy byly jejich domovy zničeny a nejméně 27 000 z nich uprchlo do Bangladéše. Tato reakce kolektivně potrestala celou rohingskou komunitu a chování bezpečnostních sil se v podstatě rovnalo zločinům proti lidskosti. Vláda vydala prohlášení popírající fakt, že by bezpečnostní síly porušovaly lidská práva. Vyšetřovací komise zřízená vládou v prosinci postrádala důvěryhodnost, jelikož byla vedena bývalým armádním generálem a jejím členem byl náčelník policie.

V ostatních částech Arakanského státu zůstává situace nadále vážná, Rohingové a ostatní muslimští obyvatelé čelí přísnému omezení volného pohybu. Bylo jim znemožněno vstoupit na území svých vesnic či byli odsunuti do táborů a odděleni od ostatních komunit. Další omezení se týkala přístupu k živobytí a zdravotní péči zahrnující léčby zachraňující život, zároveň byl omezen pravidelný přísun potravin a přístup ke vzdělání.

Většina Rohingů zůstala zbavena státní příslušnosti. Vládní snahy o znovunabytí občanství se zastavily. Mnoho Rohingů tuto situaci odmítalo, protože tyto snahy vycházely z diskriminačního zákona o občanství z roku 1982.

Vláda vytvořila dva výbory, jež měly tuto situaci vyřešit: v květnu se jednalo o Arakanský centrální výbor pro plnění míru, stability a rozvoje, kterému předsedala Aun Schan Su Ťij, a v srpnu Arakanská rada v čele s bývalým generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem.

Svoboda vyznání a přesvědčení

Diskriminace, náboženská nesnášenlivost a antimuslimské nálady zesílily, a to zejména po říjnových útocích v Arakanském státě. Úřadům se nepodařilo přijmout účinná opatření proti prosazování náboženské nenávisti nebo přivést pachatele útoků proti náboženským menšinám ke spravedlnosti.

Červnový davový útok v kraji Bago po sobě zanechal jednoho zraněného a byla zničena mešita a další muslimské budovy. Hlavní zastupitel kraje řekl médiím, že podezřelí nebudou trestně stíháni.2 V červenci napadl dav muslimskou modlitebnu v obci Hpakant v Kačjinském státě. Pět lidí bylo zadrženo, ale nikdo nebyl do konce roku postaven před soud.

Vnitřní ozbrojený konflikt

V srpnu uspořádala nová vláda Mírovou konferenci 21. století zvanou „Panglong“, jejímž cílem bylo posunout celostátní mírový proces kupředu. Scházet se měla každých šest měsíců. Konference se zúčastnili armádní představitelé, zástupci většiny etnických ozbrojených skupin a generální tajemník OSN.

V některých částech země boje navzdory těmto snahám pokračovaly. Od dubna do září eskaloval konflikt mezi Kačjinskou nezávislou armádou a Barmskou armádou. Problém s Barmskou armádou se proměnil v letecké údery, ostřelování, zabíjení, a došlo až ke zranění civilistů. Během září vypukly boje v Kayinském státě, při nichž se střetla pohraniční stráž a Barmská armáda s frakcí Demokratické karenské dobročinné armády. Další boje vypukly mezi Barmskou armádou a Barmskou arakanskou armádou v Arakanském státě. V listopadu zahájilo Bratrstvo Severní aliance, nová koalice čtyř ozbrojených etnických skupin v severním Barmě, koordinované útoky na bezpečnostní základny v Kačjinském a severním Šanském státě. Skupiny prohlásily, že útoky byly reakcí na agresi ze strany Barmské armády.

V oblastech ozbrojeného konfliktu přetrvávaly zprávy o porušování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva. Tato porušování zahrnovala znásilňování a dalších druhy sexuálního násilí, nucené práce, svévolné zatýkání, mučení a jiné špatné zacházení, používání nášlapných min a najímání dětských vojáků.

Barmská armáda propustí do konce tohoto roku ze svých řad 101 dětí a mladých dospělých.

Nedostatek přístupu k humanitární pomoci

Od dubna vláda ještě více zamezila OSN a jiným humanitárním organizacím a subjektům v přístupu do vysídlených a nekontrolovaných komunit v oblastech severní Barmy.3 Uvažovala také, že bude po vysídlených osobách v těchto oblastech požadovat přesun do vnitřní fronty, kde by jim byla poskytnuta pomoc. Tento čin by však byl porušením mezinárodního humanitárního práva.

V Arakanském státě musely mezinárodní humanitární agentury projít zdlouhavými procesy, aby získaly povolení k cestování, a mohly poskytovat služby zranitelným komunitám. Po říjnových útocích na severu Arakanského státu byly všechny humanitární služby pozastaveny. Postiženo bylo přes 150 000 lidí. Zatímco služby v některých oblastech pokračovaly, odhadem 30 000 vnitřně vysídlených osob nemělo přístup k trvalé humanitární pomoci z důvodu bezpečnosti provozu do konce roku.

Uprchlíci a vnitřně vysídlené osoby

Podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) bylo v Barmě více než 250 000 vnitřně vysídlených osob. Mezi nimi se nacházelo více než 100 000 uprchlíků v Kačjinském státě a na severu Šanského státu a 150 000 lidí, většinou Rohingů, v Arakanském státě.

Asi 100 000 uprchlíků muselo nadále žít v devíti táborech v Thajsku. V říjnu začal první zkušební dobrovolný návrat 71 lidí za podpory barmské a thajské vlády, UNHCR, Agentury OSN pro uprchlíky a dalších agentur. Mnoho dalších uprchlíků zůstalo v Thajsku a vyjádřilo obavy z návratu do Barmy.

Vězňové svědomí

Dne 8. dubna, týden poté, kdy se nová vláda chopila úřadu, byly propuštěny desítky studentských demonstrantů zadržovaných od března 2015. Dne 17. dubna bylo 83 vězňů včetně mnoha vězňů svědomí propuštěno na základě prezidentské milosti.4

Vězňové svědomí zůstali zadrženi a politicky motivovaná zatýkání a věznění pokračovala. Desítky lidí byly vyšetřovány pro „online“ pomluvu na základě zákona o telekomunikacích z roku 2013. Jednalo se o nejasně formulovaný zákon čím dál více používaný k potlačování pokojné kritiky úřadů. V říjnu byl Hla Phone odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody za „online hanobení” a „podněcování” kritiky bývalé vlády a Barmské armády na Facebooku.

Bývalí vězňové svědomí čelili i nadále řadě problémů vyplývajících ze životních podmínek ve věznicích i z jejich minulosti. Nedostávalo se jim přiměřené lékařské a psychologické péče, měli omezený přístup ke vzdělání a k pracovním příležitostem. Nebyly zde rovněž popsány žádné vládní programy, které by poskytovaly bývalým vězňům a jejich rodinám podporu a navrácení cti.

Svobody projevu, sdružování a shromažďování

Nová vláda zahájila přezkumná řízení některých represivních zákonů a zrušila zákony o státní ochraně z roku 1975 a nouzová opatření z roku 1950, které byly používány k věznění pokojných kritiků bývalých vlád. Nicméně další represivní zákony zůstaly, nechávajíce obránce lidských práv ve strachu před zatčením a uvězněním pro jejich mírové aktivity.5 Právní reformní proces postrádal transparentnost a parlament ho nedokázal adekvátně konzultovat s občanskou společností a právními odborníky. Navrhované změny z roku 2012 na pokojné shromáždění a nařízení o mírovém procesu nedosáhly požadavků, které vyplývaly z mezinárodních lidských práv a kritérií. 6 Návrh zákona o soukromí a bezpečnosti obsahoval několik ustanovení, která by při přijetí mohla libovolně omezovat právo na svobodu projevu a jiná práva.

Obránci lidských práv, právníci a novináři nadále čelí ze strany úřadů zastrašování, obtěžování a sledování. Oznámili sledování, fotografování při účasti na událostech a setkáních, pozdní noční prohlídky svých domovů a kanceláří a obtěžování rodinných příslušníků. Ochránkyně lidských práv čelily sexuálnímu obtěžování a zastrašování.

Firemní odpovědnost

V říjnu přijal parlament nový investiční zákon. Nenacházela se v něm nicméně žádná ustanovení týkající se ochrany lidí proti nucenému vystěhování nebo dopadu znečištění způsobeného podnikáním.

V květnu pokračovaly protesty v dole Letpadaung, a sice po oznámení, že zde začala těžba mědi. Dva protestující vůdcové byli následně obviněni z trestných činů a odsouzeni nejvíce na čtyři roky vězení. Projekt Letpadaung měl za sebou dlouhou historii nucených vystěhování a násilných potlačování protestů proti dolu, nicméně nikdo nebyl obviněn.

V říjnu obnovilo Ministerstvo průmyslu provozní licenci továrny na kyselinu Moe Gyo která zpracovává měď pro Letpadaung a doly S & K. Licence byla obnovena navzdory vážným obavám, že bude zdravotní stav vesničanů žijících v jejím okolí nepříznivě ovlivněn, a navzdory rozhodnutí ze strany salyngijských obecních úřadů licenci neobnovit, dokud nebude posouzen dopad na zdraví a životní prostředí.

Trest smrti

Žádné popravy nebyly provedeny, ačkoli soudy i nadále ukládaly trest smrti. V lednu pak prezident Thein Sein snížil tresty smrti 77 vězňům na doživotí. V říjnu Evropský parlament zrušil zákon z roku 1950 o nouzových opatřeních, který dovoloval trest smrti. Ten však zůstal u ostatních právních předpisů.

Nedostatek odpovědnosti

Institucionální a legislativní struktura obsahuje nadále překážky při držení osob, které se mají zodpovídat z porušování lidských práv, a při ospravedlnění, rehabilitaci a odškodňování obětí a jejich rodin. V minulosti však většina porušovatelů lidských práv i nadále unikala spravedlnosti, v současnosti tomu není jinak.

V lednu – několik dní před svým rozpuštěním – přijal parlament bezpečnostní zákon minulého prezidenta. V něm získali bývalí prezidenti imunitu za trestné činy spáchané v době, kdy byli v úřadu. Zákon zahrnoval zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a další trestné činy podle mezinárodního práva.7

V červenci přiznala armáda nezvykle své pochybení, když veřejně oznámila, že sedm vojáků zabilo na severu Šanského státu pět vesničanů a že vojenský soud byl v plném proudu. V září byli vojáci odsouzeni k pěti letům vězení s těžkou prací. Zatímco to byl krok vpřed k vojenské transparentnosti, případ rovněž podtrhl potřebu reformy vojenských i civilních soudních systémů. Podle Ústavy z roku 2008 má armáda kontrolu nad vlastními soudními procesy, včetně případů, kdy se jedná o obvinění z porušování lidských práv.

Barmská národní komise pro lidská práva zůstala neúspěšná v reakci na zprávy o porušování lidských práv a postrádala nezávislost. V říjnu odstoupili čtyři komisaři poté, kdy média informovala, že vyjednávali finanční vypořádání v případě nucené dětské práce a špatného zacházení.

Mezinárodní kontrola

Valné shromáždění OSN poprvé za 25 let nepřijalo usnesení o Barmě ve chvíli, kdy EU rozhodla, že nebude předkládat návrh textu. Žádné z hlavních doporučení lidských práv v předchozích usneseních nebylo plně zavedeno.8

Zvláštní zpravodajka OSN pro situaci v oblasti lidských práv v Barmě dvakrát zemi oficiálně navštívila. Nebylo jí zabráněno do země přijet, následně nahlásila průběžné sledování a zastrašování občanů. Také objevila sledovací zařízení umístěné vládním úředníkem během komunitního setkání v Arakanském státě.

V březnu přijala Rada OSN pro lidská práva výsledek všeobecného průzkumu procesu v Barmě. Ačkoli Barma obdržela více než polovinu z těchto doporučení, odmítla klíčová doporučení ohledně práv týkajících se svobody projevu, sdružování, pokojného shromažďování a rohingské situace. 9 V červenci vznesl Výbor OSN návrh žádající o odstranění všech forem diskriminace žen, neboť se obával diskriminačních zákonů, překážek spravedlnosti pro ženy a dívky, a jejich nedostatečného zastoupení v mírovém procesu.

V Barmě dosud nedošlo k uzavření dohody o vytvoření Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva.10

.....................
  1. “We are at breaking point”: Rohingya – Persecuted in Myanmar, neglected in Bangladesh (ASA 15/5362/2016)
  2. Myanmar: Investigate violent destruction of mosque buildings (News story, 24 June)
  3. Myanmar: Lift restrictions immediately on humanitarian aid (News story, 24 October)
  4. Myanmar: Continue efforts to release all remaining prisoners of conscience (ASA 16/3981/2016)
  5. New expression meets old repression: Ending the cycle of political arrests and imprisonment in Myanmar (ASA 16/3430/2016)
  6. Myanmar: Open letter on amending the Peaceful Assembly and Peaceful Procession Act (ASA 16/4024/2016)
  7. Myanmar: Scrap or amend new law that could grant immunity to former president (News story, 28 January)
  8. Myanmar: Why a UNGA resolution is still needed (ASA 16/4745/2016)
  9. Myanmar: Amnesty International calls on Myanmar to protect the rights of Rohingya and to release all prisoners of conscience (ASA 16/3670/2016)
  10. Myanmar: Briefing to the UN Committee on the Elimination of Discrimination against Women (ASA 16/4240/2016)

Novinky

11.9.2017

Kdo jsou Rohingové a proč utíkají z Barmy?

Amnesty International vysvětluje situaci Rohingů prchajících z Barmy, jejich pronásledování podporované státem a rozsáhlé humanitární důsledky krize.

2.2.2016

PHYOE PHYOE AUNG VZKAZUJE AMNESTY: NEVZDÁVEJME TO!

Barmská vysokoškolačka se nebála protestovat proti omezování akademické svobody. Teď je ve vězení. V únoru 2015 organizovala studentská unie, kterou vede, pochod napříč zemí. Měl končit v Yangonu. Studenty ale zastavili při opouštění Letpadanu v centrální Barmě.

25.1.2016

Novinky k uvěznění Phyoe Phyoe Aung

14.12.2015

Myanmar: Propuštění vězňů svědomí.

26.10.2015

V jihovýchodní Asii se rýsuje další hrozivá uprchlická krize

Obchodníci s lidmi využívají zoufalství tisíců jedinců utíkajících před násilnostmi či chudobou z Barmy.

Další zprávy

Úspěchy

14.4.2016
Phyoe Phyoe Aung: Tváří v tvář dlouhému trestu za studentský protest:

Phyoe Phyoe Aung a další studenti konečně propuštěni!

Skvělá zpráva! Phyoe Phyoe Aung, která v Myanmaru byla zadržena poté, co pomohla uspořádat pokojné studentské protesty, byla po více než roce konečně propuštěna.